Scéna.cz 

Josef Suk držitel Ceny Antonína Dvořáka

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha slavnostně udílel v rezidenci Primátora hl. m. Prahy Cenu Antonína Dvořáka. Letos poprvé byla udílena Cena Antonína Dvořáka za mimořádné zásluhy, přínos a propagaci české hudby doma i v zahraničí. Festival bude cenu udílet každoročně nejen umělcům, ale i vědcům a dalším osobnostem.

Prvním nositelem ceny se stal houslista Josef Suk, který letos oslavil osmdesátiny a významným způsobem přispěl k šíření české hudby. „Se jménem Josefa Suka je spojena vývojová linie českého interpretačního umění posledních padesáti let.Stal se jedním z nejvýznamnějších interpretů šířících českou hudbu do celého světa a je mi ctí, že letošní cena putuje do rukou mistra Josefa Suka“, říká Vladimír Darjanin, intendant festivalu Dvořákova Praha. Kubistická skulptura violoncella byla zhotovena společností Moser, podle návrhu Jiřího Pelcla. Držitel ceny obdržel i šek v hodnotě 5000 euro.

Sukův přínos k českému kulturnímu životu v uplynulých 60 letech je zcela výjimečný. Proslavil se po celém světě nejen jako fenomenální houslista a violista, ale rovněž jako zakladatel, hráč či vedoucí významných těles. Narodil 8. srpna roku 1929 v Praze. Hudbě se věnoval od dětství, kdy se hře na housle učil u Jaroslava Kociana a později studoval houslovou hru na pražské konzervatoři a na AMU. Po absolutoriu působil v první polovině 50. let jako zástupce koncertního mistra činoherního orchestru Národního divadla, poté jako sólový a komorní hráč.

V roce 1952 společně s klavíristou Jiřím Hubičkou a violoncellistou Alexandrem Večtomovem založil Sukovo trio. Od roku 1961 do roku 1990 byl sólistou České filharmonie. Zvláštní náklonnost má i k dalšímu hudebnímu nástroji viole, na kterou hrával jeho pradědeček, Antonín Dvořák. Od roku 1981, kdy se stal uměleckým vedoucím Sukova komorního orchestru, se věnuje soustavně i dirigování. V průběhu své kariéry natočil snímky pro domácí gramofonové firmy Supraphon, Panton, Lotos i pro firmy světové jako jsou DECCA, EMI, Columbia Erato, Agricola, Koch, Nipon. Jeho snímky získaly řadu cen, například šestkrát pařížskou cenu Grand Prix du Disque de l´Academie Charles Cross, roku 1972 Edisonovu cenu, roku 1974 cenu Wiener Flötenuhr a další. Byl pedagogem houslové hry na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst, členem porot mezinárodních interpretačních soutěží. Působí také v nadacích (Dvořákova nadace pro mladé interprety Praha), je prezidentem a předsedou umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.