Scéna.cz 

Dmitrij Šostakovič: Sedm ro¬mancí na básně Alexandra Bloka

K nahrávce tří děl Dmitrije Šostakoviče pro instrumentální obsazení klavírního tria, kterou vydala francouzská firma Calliope, spojili své umělecké síly ruský klavírista Jakov Kasman a čeští smyčcaři – houslista Petr Maceček a violoncellista Petr Prause, v pozdním vokálním cyklu Sedm romancí na básně Alexandra Bloka za jejich doprovodu zpívá ruská sopranistka Jevgenija Grekova. Ač je to sestava, která nemá příležitost hrát spolu často, je umělecký výsledek skvělý: souhra je dokonalá, interpretační koncepce je výrazně jednotně profilována s důrazem na bohaté vyzdvižení kontrastů mezi jednotlivými hudebními obrazy Šostakovičových cyklických děl a účinnou stavbou velkých ploch. To je zřetelně patrné už v díle, postaveném na začátek sestavy, v Sedmi romancích na básně Alexandra Bloka pro hlas, housle, violoncello a klavír, op. 127. Právě tady jsou velmi výrazně odlišena kontrastující pokorná reflexívně lyrická zamyšlení nad lidskou smrtí v písních č. 1, 3, 4, 6, tragicky vypjaté vidiny jejího pustošivého díla v písních č. 2 a 5 a konečného vyrovnání ve vnitřně rozeklaném finálním č. 7. Každá píseň má přitom svou zvláštní vůni a citovou atmosféru. Jevgenija Grekova zpívá všech sedm písní znamenitě: je pro ně skvěle hlasově disponována a má smysl pro jemnou souhru výrazových detailů s celkovou atmosférou a stavbou každé z nich.

Klavírní trio č. 1 c moll, op. 8, skladba teprve sedmnáctiletého studenta, nebyla od premiérového a za skladatelova života jediného veřejného provedení roku 1926 v Malém sále Leningradské konzervatoře zveřejněna tiskem ani nahrávkou. Dokonce se o ní nevědělo a slavné dílo v e moll z let druhé světové války bylo dlouho považováno za jediné toho žánru v Šostakovičově tvorbě. Poté, co bylo až 8 let po autorově smrti posthumně vydáno tiskem, si však brzy našlo místo na koncertních pódiích. Přesto, že se zřetelně opírá o vzory velkých mistrů romantismu, nese pečeť obrovského talentu svého tvůrce a znamenitě uplatňuje v plastické komorní souhře rovnocenně všechny tři zúčastněné nástroje. Jedenáctiminutový jednovětý celek je tu znamenitě vystavěn a vyvrcholen širokým gradačním dechem před závěrem.

Znamenitě, na mistrovské úrovni, je tu nahráno i Klavírní trio č. 2 e moll, op. 67, Šostakovičova hluboká hudební reflexe a vyjádření smutku nad obětmi druhé světové války, věnovaná v ní padlému skladatelovu příteli, muzikologovi Ivanu Sollertinskému. V celku je patrný respekt ke klasické interpretaci díla na Pražském jaru 1947, kdy je pro Supraphon nahráli – dokonce v témže sále Domoviny v Holešovicích, kde o 59 let později vznikl i tento snímek – Dmitrij Šostakovič sám u klavíru, houslista David Oistrach a český violoncellista Miloš Sádlo. Vyposloucháme tu podobný smysl pro kontrasty, dramatické napětí a gradace, tutéž kantabilní něhu i explosivní výraz tragických hudebních obrazů. Francouzští vydavatelé tohoto CD transkribují skladatelovo jméno foneticky podle zásad pravopisu svého jazyka Chostakovitch. Nelze jim to vyčítat: i my je píšeme podle zásad českého pravopisu pro transkripci z azbuky po svém Šostakovič a neměli bychom se podvolovat všeobecně se ve světě prosazující anglické transkripci do latinky, kterou v takové situaci používají i sami Rusové: Shostakovich. Kdybychom totiž například v katalozích, rejstřících apod. uváděli jen francouzskou podobu z bukletu, mohla by se ocitnout tato skvělá nahrávka abecedně sub Ch a zůstala by tak de facto ztracena. Upozorňujme na ni proto u nás i odkazem pod Š!

CALLIOPE CAL 9370
Dmitrij Šostakovič: Sedm ro¬mancí na básně Alexandra Bloka pro hlas, housle, violoncello a klavír, op. 127 (1–7), Klavírní trio č. 1 c moll, op. 8 (8), Klavírní trio č. 2 e moll, op. 67 (9–12)
Jevgenija Grekova – soprán (1 až 7), Jakov Kasman – klavír (1 až 12), Petr Maceček – housle (1 až 12), Petr Prause (1–12)
Nahráno ve studiu Domovina v Praze v říjnu 2006, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Václav Roubal. Celkový čas 58:28
Zdroj Hudební rozhledy 10/2009 - Jaroslav Smolka