Scéna.cz 

Hudební tipy na 46. týden

Sólo pro... Glena Hansarda (Vysílání: 10.11., 22.55 hod., ČT1)
Oskarem ověnčení Glen Hansard a Markéta Irglová již před pěti lety fascinovali klubové publikum. Být příliš brzy legendou? Dnešní doba nepřeje mladým legendám. Jenže Glen Hansard (1970), který byl natolik osudově přitahován k hudbě, že ve 13 letech odešel ze školy a začal hrát v irském Dublinu na ulici, se legendou stal již před mnoha lety. Muzikál Once z roku 2007 pak mezi hudební a herecké hvězdy vynesl i jeho přítelkyni a spoluhráčku, českou zpěvačku Markétu Irglovou. Glen Hansard odmítl jednoduchou cestu ke komerčnímu úspěchu, dodnes raději hraje za nulový honorář tam, kde ho to baví, než by se dal spoutat smlouvami velkých nahrávacích společností, jejichž jednání přirovnává k manýrám porno-průmyslu. Peripetie Glenovy hudební dráhy jsou až románové, např. skupina The Frames, v jejímž čele stojí, natočila nejlevnější videoklip v dějinách MTV. Stál 4 libry a nasnímán byl v polední přestávce na průmyslovou kameru. Ve Staré pekárně vystoupil v roce 2004 Glen Hansard jako písničkář s kytarou, v některých písních ho podpořila citlivým klavírním doprovodem Markéta Irglová. Tehdy stáli vlastně na počátku společné hudební dráhy. O čtyři roky později tato dvojice získala za píseň Falling Slowly Oskara. Čím Vás Glen a Markéta uhranou: náladou hlasu, přímočarostí kytarového doprovodu, stavbou písní, něhou i agresivitou dokážou posluchače vychýlit z rovnováhy, strhnout, rozesmát i dojmout. Hudba Glena Hansarda je odpovědí všem pochybovačům, kteří hlásají, že ideje původního folku a big-beatu jsou mrtvé. Glen Hansard hraje srdcem i duší. Markéta Irglová přidává něhu a pokoru. Jsou hvězdami bez hvězdného chování. Přesvědčiví. Neústupní. Mimořádní.

ČT Live - No Name (Vysílání: 13.11., 21.40 hod., ČT2)
Jedna z nejznámějších poprockových skupin současnosti zpívá slovensky, ale název má anglický: No Name. Tedy Beze jména. Ale klidně by se podle většiny svých členů mohla jmenovat bratři Timkovi. Pocházejí z Košic, jsou čtyři a všichni na něco od dětství hráli. Jako studentská formace začali v roce 1996. Svých šest studiových alb a jedno koncertní naplnili převážně šťastným, rytmickým rockem a zapamatovatelnými, někdy polomluvenými sloganovými texty. Takže v jejich hitech vlastně ani přeťaté žíly není třeba brát tragicky. Osou koncertů je absolvent košické konzervatoře, zpěvák a hlavní autor Igor Timko. Má nadhled nad sebou i nad publikem, které přišlo 27. listopadu 2008 do pražské Tesla Arény na koncert, jehož záznam uvidíte.

Ta naše kapela (Vysílání: 14.11., 10.10 hod., ČT2)
Vysočinka je nejmenší profesionální dechovka z Vysočiny a říká o sobě, že je kapelou mnoha tváří. Hraje to nejlepší z české a moravské dechovky. Její jméno je rovněž spojené s originálním programem staropražských písniček, a to ve stylovém oblečení se zábavným mluveným slovem. Během svého působení Vysočinka získala několik cen z prestižních soutěží v oblasti dechové hudby. Známá je nejen v celé České republice, ale své fanoušky má i v Holandsku, Belgii, Francii, Švýcarsku a Spolkové republice Německo. Vysočinka se skládá z pěti muzikantů a třech zpěváků a vystupuje v klasických krojích z Vysočiny.

Super Furry Animals, PJ Harvey (Vysílání: 14.11., 12.00 hod., ČT2)
Velšská skupina Super Furry Animals není slavná jako jejich krajani Stereophonics nebo Manic Street Preachers. Přitom nejde o žádnou obyčejnou kytarovku. Jejich debut Fuzzy Logic z roku 1996 kde jsou i nesmrtelné singly jako Something For The Weekend nebo If You Don´t Want Me To Destroy You byla ještě klasická rocková deska, která seděla do tehdejší zmírající britpopové doby, ale první experimenty se objevily už o rok později na následující Radiator. K dokonalosti to kapela dotáhla na Rings Around The World z roku 2001, které je tak pestré a nápadité, že to snad ani není možné. Je tu rock´n´roll i odvážnější experimenty - třeba acidovými zvuky gradující závěr No Sympathy jede až v breakcorovém tempu.
Charismaticky divá punkerka, zároveň citlivá žena dívčího vzhledu s image návštěvnice bibliotéky katedry dějin umění v jedné osobě: jménem Polly Jean Harvey, přišla v roce 2004 se sedmou řadovou deskou "Uh Huh Her" (Universal). Harvey se v rozhovorech svěřuje se svým staromilstvím: mobil nebo internet jsou podle ní škodlivé "výDobytky" civilizace, devastující hloubku lidských vztahů, a ručně psaný dopis je jedinou správnou cestou, jak se na dálku svěřit druhé osobě. Cokoliv, co tato kytaristka zpívá, je autorské, autentické a věrohodné. Novodobá písničkářka se svědectvím o zkaženosti světa i střípků radosti ze života.