Scéna.cz 

Becket aneb Čest Boží - vzrušující příběh o přátelství i rivalitě

Anouilhův BECKET se opět vrací na jeviště Městského divadla v Brně po třiceti letech, a sice v novém překladu Jiřího Žáka. Inscenaci připravil přední slovinský herec a režisér Janez Starina. Asistovali mu krajanští kolegové Jože Logar (scénografie) a Mirko Vuksanovič (hudba). Kostýmy navrhla Andrea Kučerová. Ústřední postavy ztvárňují Petr Gazdík (Becket) a Petr Štěpán (Král). Další role hrají Pavel Kunert, Viktor Skála, Ján Jackuliak, Josef Jurásek, Rastislav Gajdoš, Stano Slovák, Miroslava Kolářová, Jana Musilová, Hana Holišová, Eva Ventrubová, Ladislav Kolář, Jan Mazák, Jakub Przebinda, Michal Isteník, Jaroslav Matějka, Vojtěch Blahuta a Jaroslav Záděra. Premiérová představení se uskuteční 22. a 23. května 2010 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.

Proslulá hra z pera francouzského dramatika Jeana Anouilhe (1910-1987) je ozdobou světových jevišť už dobré půlstoletí. Nejplodnější a nejoblíbenější divadelní autor své doby v ní využívá techniky dramatické retrospektivy k evokaci postav z anglické středověké historie ve vzrušujícím příběhu o přátelství a posléze rivalitě mezi králem Jindřichem II. (docela sympatickým flamendrem) a jeho kumpánem Tomášem Becketem (tajemně rozporuplným hledačem rovnováhy mezi službou a ctí). Becket zprvu jako noblesní přisluhovač světské moci provádí virtuózní "tanec mezi vejci": chce totiž žít a užívat si. Když ho pak král přinutí vzít na bedra úřad arcibiskupa canterburského, hlavy církve v Anglii, prodělá tento rozmařilec, ba libertin přerod v asketu, v dokonalého ochránce církevních "svobod" či "Boží cti", zkrátka v úhlavního nepřítele svého krále. Becketův dramatický oblouk, růst jeho lidské distance od královského milce je svým způsobem jakási iniciační cesta k nacházení sebe sama. Kdežto Jindřich zažívá po náhlé (a z jeho hlediska jen těžko transparentní) Becketově proměně Šavla v Pavla opravdické "hoře z přátelství", které vyústí v (lidsky pochopitelný, byť neomluvitelný) popud k brutální vraždě někdejšího přítele. Král totiž v Becketovi ztratil víc než jen kumpána k pitkám; ztratil v něm, jak se alespoň domnívá, své lepší já a mstí se za to. Jeho problém lapidárně formuloval půl století před Anouilhem Oscar Wilde: "Každý muž vraždí, co má rád..." Složitý vztah dvou osamělců, nezávislého Becketa a naopak až posedle na lásku k příteli závislého krále Jindřicha, je orámován divácky vděčným tématem politických pletich, ba politického kupčení mezi mocí světskou a církevní. A tak v dramatu, které se vyznačuje typickou anouilhovskou kombinací povzbudivé humánnosti, vtipu přinášejícího vystřízlivění a oslnivé elegance oscilující mezi tragikou a komikou, ožívají témata vzpoury individua proti zavedenému řádu, samoty jedince uprostřed druhých, vztahu lidského soukromí a světa...