Scéna.cz 

Kafkův Zámek v nastudování Natálie Deákové

Divadlo na Vinohradech uvádí jako druhou premiéru sezony 2010/2011: Franz Kafka ZÁMEK. Premiéra se uskuteční 8. října 2010. Překlad Vladimír Kafka; dramatizace Jan Vedral, režie Natália Deáková, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Daniela Klimešová a hudební spolupráce Jakub Kudláč.

Dramatizace patrně nejlepšího románu Franze Kafky Zámek se v říjnu poprvé objeví na jevišti Divadla Na Vinohradech. Příběh zeměměřiče K., který přijíždí do zapadlé vesnice, jíž dominuje zámek, a snaží se v ní získat povolení ke své práci a začít nový život, je jedním ze zásadních děl světové literatury 20. století. Podle Hermana Hesseho je Zámek „nejtajemnější a nejkrásnější ze všech Kafkových větších děl“.

Inscenace hostující režisérky Natálie Deákové klade důraz na neobyčejně lidský příběh zeměměřiče K., který se snaží prosadit v novém prostředí. Zároveň ale v inscenaci nechybí komické momenty a humorné situace mnohdy hraničící až s absurditou.

Hrají Jiří Dvořák, Jaroslav Satoranský, Ladislav Frej, Pavel Batěk, Lukáš Příkazký, Ilja Racek, Michal Novotný, Jan Holík, Jiří Plachý, Jiří Žák, Pavel Rímský, Jiří Čapka, Daniela Kolářová, Lucie Juřičková, Jana Stryková, Lucie Polišenská, Jana Malá, Lucie Štěpánková nebo Barbora Poláková.

Režisérka Natálie Deáková zodpověděla několik otázek.

Zámek je jedno ze zásadních děl světové literatury 20. století. Sloužil jako podklad k několika filmům, rozhlasovým zpracováním, na jevišti však je poměrně vzácný. Jak vznikla myšlenka inscenovat zrovna Kafku?
Byl mi nabídnut jako jeden z možných titulů a vzhledem k tomu, že mi Kafka imponoval už od dob dospívání, kývla jsem na něj možná až příliš hbitě. Pak jsem chvíli zapochybovala, zda je únosný pro vinohradské jeviště, nebo zda se nebude vzpírat jevišti jako takovému. Ale vzhledem k tomu, že máme k dispozici věcnou a na to základné přesně koncentrovanou dramatizaci, věřím, že by mohla promlouvat k dnešnímu diváku a zároveň neurazit autora. Sám Kafka měl ale rád zhutňování, kategorizaci,minimalismus výrazu, tak snad by mu náš „reader´s digest“ tolik nevadil.

Co tě na Zámku fascinuje, proč ses rozhodla se do něho pustit?
Vždy to byl ten svět za „dřevěným mostem“, na kterém K. v úvodu knížky dlouze stojí. Svět vesnice, vnořené do hlubokého sněhu, kde jsou krátké dny a kde člověka na každém kroku zmáhá spánek... Je to jakýsi meziprostor mezi zjevným a nezjevným, hranice pozemského světa. Svět, který v mnohém funguje na principu snu a přitom se jeví až fyzicky konkrétním. Láká mě spolu s K. objevovat jeho zákonitosti, prostor kolem Zámku, jenž řídí chod světa. A taky podstupovat jeho boj o vzepření se osudu, obhajovat spolu s ním nárok na pozemskou existenci.

Jaký máš vztah ke Kafkovi a k jeho tvorbě?
Kafka je mi blízký jeho životním pocitem permanentního odcizení. Jako německy píšící Žid se v Praze cítil neadekvátně, zároveň ho ale „matička s drápy“ pevně svírala a on nebyl schopen této síle odolat. Cítím to tak nějak podobně a to nejen ve vztahu k tomuto městu. Jako správný pubertální intelektuál jsem měla své „kafkovské“ období, kdy jsem četla snad všechno, co bylo tehdy k sehnání a aniž bych na to mentálně stačila, intuitivně jsem jeho prapodivnému, hraničnímu světu rozuměla, zdálo se mi, že mi odkryl dimenze, o nichž jsem do té doby neměla zdání.

Franz Kafka začal psát román ZÁMEK na počátku roku 1922 patrně ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších, kde se v té době zotavoval. Po návratu z Krkonoš pokračoval v psaní Zámku po několik měsíců v Praze, v létě roku 1922 pak strávil tři měsíce v Plané nad Lužnicí, která byla v té době díky domnělým léčebným účinkům vody v Lužnici druhým nejvyhledávanějším lázeňským střediskem po Karlových Varech. V Plané také padlo v srpnu 1922 rozhodnutí dále nepokračovat v psaní Zámku, takže román zůstal (podobně třeba jako Proces) nedokončen. Jako je většina Kafkových děl nejednoznačná, tak i místo skutečné polohy Zámku zůstává obestřeno stejnou nejednoznačností.