Scéna.cz 

Touhy a výčitky v Komedii

Třetí premiéru Rakouské sezóny, která nese podtitul Analýza rozkladu, připravil na 30. listopadu 2010 režisér David Jařab. Pro svou inscenaci vybral literární text Arthura Schnitzlera, jednoho z nejvýznamnějších rakouských spisovatelů a dramatiků přelomu 19. a 20. století. Jeho Snovou novelu – příběh o rozpadu jednoho manželství, jež způsobila nahlas vyřčená nevěra naplněná ve snu ale nenaplněná ve skutečnosti – přepracoval do dramatického textu, který bude Divadlo Komedie uvádět pod názvem TOUHY A VÝČITKY.

Mezilidské vztahy a především vztahy mezi mužem a ženou jsou tématem, které nikdy neztratí na své aktuálnosti. Už z podstaty je takové soužití vrtkavé a nejisté. Každý v sobě nese své vlastní pocity, reaguje na situace a podněty. I nová inscenace Davida Jařaba se zabývá vztahem muže a ženy a jejich tajnými i vyřčenými, naplněnými i nenaplněnými touhami. Východisko textu, který vznikl na námět Schnitzlerovy Snové novely z roku 1926 popisuje Jařab takto: „Dlouhodobé soužití muže a ženy může být po letech vystaveno řadě zkoušek. Největší nebezpečí představuje touha po něčem a někom jiném. Projít temnými zákoutími erotické touhy nebývá příliš bezpečné a může to přinést i řadu bolestí a výčitek. Když jste ale uvnitř a blízko něčeho, co vás absolutně rozechvívá, nemůžete než nepřemýšlet a vstoupit. Oběť za vlastní posedlost ale může být příliš velká.“

V hlavní roli se opět po delší odmlce objeví Roman Zach, jeho partnerku tentokráte ztvární Dana Poláková. Jařabova výrazná scénická úprava, která očišťuje literární předlohu od veškeré manýry a dekorativní ornamentálnosti počátku století, uvádí na scénu na rozdíl od originálu také o patnáct let mladší alterega obou hlavních postav – Jiřího Černého a Terezu Voříškovou. V textové kompozici, ve které téměř bez hranic prostupuje dialog časem, vyniká zřetelněji obraz propasti vztahu mezi jeho počátkem a koncem. Ani makabrózní obřad či seance, které se hlavní hrdina na konci večera svého „zvláštního dnu“ zúčastní, nemá už onen vídeňsko-benátský charakter, ale jasně inklinuje k postmodernímu a absurdnímu obrazu hraniční sexuality. Jařab inscenuje text se strohostí a spíše než popisem děje, je tato inscenace sondou do podprahových vjemů a průvodních jevů tohoto tak vypjatého momentu, kterým je rozpad vztahu mezi mužem a ženou. Inscenací Touhy a výčitky pokračuje napříč „národními scénami“ osobní projekt Davida Jařaba, který za zabývá analýzou existenciálních proměn intimity ve 20. století. Adaptace slavné Schnitzlerova novely, která byla mimo jiné předlohou i k poslednímu filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut, se takto dovršuje triptych, jehož prvními dvěma pomyslnými částmi byly inscenace Weissenstein a Lulu.