Scéna.cz 

Literární tipy na 1. týden

Jak žije básník
Bohuslav Reynek, básník, překladatel a grafik, se narodil 31. května 1892 v Petrkově a zemřel 28. září 1971 tamtéž. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal, ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval (zřejmě na přání svého otce) zemědělství. Po několika týdnech však studií nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně (později byly vydány ve sbírce Žízně).
V roce 1923 odjel do Grenoblu, kde se seznámil s básnířkou Suzanne Renaudovou, kterou si vzal za manželku. Následujících deset let žil střídavě ve Francii a v Petrkově na zděděném statku.
V roce 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat. Po několika měsících hledání nového bydliště se nastěhovali do Staré Říše. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev.
V 60. letech se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous). V roce 1964, kdy ovdověl, směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat. Na konci roku 1969 ještě stihl vydat jeden svazek své poezie (byly to sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně a Podzimní motýli). Svoji poslední básnickou sbírku Odlet vlaštovek už vydat nemohl - její sazba byla v rámci postupující normalizace rozmetána.
První sbírky, psané ve 20. letech minulého století, jsou ovlivněny expresionismem. Po desetileté odmlce se básníkův projev mění. Významnější je motiv rodného kraje, Vysočiny, a její přírody. Z jeho básní je stále patrnější křesťanská spiritualita a láska k Bohu a ke všemu božímu stvoření po vzoru sv. Františka z Assisi. Zvláštní místo v jeho básních zaujímají obrazy z lidského hlediska zcela nepatrných tvorů, které přispívají k vylíčení básníkovy pokorné lásky k Bohu, životu a ke všemu, co žije a trpí. Vrcholem Reynkovy tvorby je jeho poslední sbírka Odlet vlaštovek.
Vysílání: 03.1., 06.00 hod., ČT2.

Evropa a já Jaroslav Rudiš
Cyklus portrétů Čechů, kteří byli "na zkušené" v některé evropské zemi. Možnost studia a získávání profesních zkušeností v zahraničí byla v době, kdy Evropu dělila železná opona, takřka nemožné. Dnes jezdí na stáže studenti středních a vysokých škol i absolventi. Jaké zkušenosti získávají vedle těch, které budou potřebovat pro svůj obor? Jak se Češi chovají v cizině? A jak je zahraniční kolegové přijímají? Musí bořit nějaké mýty? Co zjišťují venku o svém češství? A co o jiných národech a evropanství? Co máme v integrované Evropě společného a v čem se odlišujeme? Jaké máme společné hodnoty? Jak důležité jsou studijní a pracovní pobyty pro kulturní a multikulturní rozvoj? Právě na tyto otázky odpovídá cyklus Evropa a já prostřednictvím portrétů konkrétních lidí. Jako první se představí spisovatel Jaroslav Rudiš.
Vysílání 04.1., 13.30 hod., ČT 2

ZE ZLATÉHO FONDU Sváko Ragan (1/3)
Sváko (pantáta) Samko Ragan je koželuhem a podrychtářem v západoslovenském městečku Brezová. V širém okolí je známý díky svým schopnostem vynalézt se v různých situacích, vtipně převézt každého na koho narazí a také díky svým historkám. V první části trojdílné televizní minisérie se Ragan vydá na jarmark prodávat podrážky a kůže pro ševce, pak nápaditě vyřeší případ starého souseda Jana, který vyhnal manželku i s dětmi a začal žít s mladou dívkou, a nakonec připraví i s ponocným past na zloděje slepic. Drůbež od brezovských chovatelů se totiž až příliš často objevuje na jarmarcích, kde ji prodává pokoutní šnorer...
Komediální minisérie režiséra Martina Ťapáka vznikla v roce 1976 podle povídek spisovatele Ela Šándora a ihned se stala jedním z nejoblíbenějších pořadů Slovenské televize. Lidový humor je v ní srovnatelný se seriálem Slovácko sa nesúdí. I zde je založený na vtipném využití místního (konkrétně brezovského a myjavského) dialektu a na svérázných figurkách. Nade všemi přirozeně ční představitel titulní role Jozef Kroner, jenž se podílel i na dialozích.
Vysílání: 04.1., 22.40 hod., ČT2; Opakování: 07.1., ČT2.

Česko jedna báseň
Básník Jiří Dynka se narodil 4. října 1959 v Luhačovicích, vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Pracuje jako topič. Spolurediguje internetový časopis www.magazlin.cz. Jeho poezie byla několikrát zdramatizována a prezentována jako výtvarné dílo. Od roku 1989 žije v Praze. Poezie Jiřího Dynky je od svých počátků rozkročena mezi přísným respektováním tradice a futuristickými vizemi: postmoderní remixy různorodých symbolů dnešní doby básník svazuje vysokými formálními nároky, inspirovanými mallarméovským úsilím „dopnout se absolutna“: „Moje psaní je proces absolutně podřízený řádu poezie,“ prozrazuje Dynka. „Otevírám se stále novým podnětům a tu přemíru poznámek, které takto získávám, bez ustání přepracovávám, nově formuluji, škrtám a znovu doplňuji až k zjasněnému stádiu, o kterém si myslím, že je poezie. Toužím po dokonalých proporcích poezie, chci se vyslovovat v dokonalé skladbě slov.“
Vysílání: 05.1., 13.30 hod., ČT2.

Čtenářský deník... Petr Prouza: Tiché krutosti lásky
Povídkovou sbírku Petra Prouzy Tiché krutosti lásky tvoří texty z jeho starší sbírky Holky a hřbitov, upravené povídky ze souborů Požár v krabici na klobouky a Krátká kariéra v Babiččině údolí, a příběhy nové. Autora fascinují abnormality, záhady a smrt, láska v nejrozličnějších podobách? Děje, postavy i prostředí Prouzových próz jsou vždy jedinečné, výjimečné, nejsou nikdy únavně jednotvárné. Komentátorem těchto příběhů pohybujících se na hraně mezi šílenstvím a normalitou bude psychiatr Jan Cimický.
Vysílání: 08.1., 13.10 hod., ČT2; Opakování: 09.1., ČT2., 14.1., ČT2

Filmové návraty Šamáda
Ani Lucile hlavní hrdinka románu Francoise Saganové a stejnojmenného filmu neví, co je Šamáda. Teprve ke konci příběhu se čtenář-divák dozví, že je to víření bubnů, které ohlašuje porážku. Kdo byl v tomto dramatu poražen láska či peníze?
Lucile žije svůj bezobsažný život obklopena bohatstvím svého manžela, jeho krotkou láskou stárnoucího muže a obdivem své krásy. Jako vážka si užívá současného okamžiku. Nepřemýšlí o budoucnosti ani o sobě, či svém životě.
Antoine je mladý novinář, který se do "jejich" společnosti dostal díky své přítelkyni Dianě. Ani jeden z nich neodolá a jejich láska se přenese do podkrovního Antoinova bytu. Lucile opustí manžela i život v přepychu, který jí dopřával. Začne pracovat a dojíždět do práce autobusem, pro jiné možná přirozená věc, pro ni, jak sama říká. "Já na práci nejsem, onemocněla bych, zošklivěla..."
Francouzská spisovatelka Francoise Saganová (1935–2004) vstoupila do literatury jako devatenáctiletá svým románem Dobrý den smutku (1954) a záhy se stala slavnou a posléze bohatou. Začala se užívat slávy i života. Máte ráda Brahmse? a Zámek ve Švédsku patří mezi její nejslavnější díla, která se samozřejmě dočkala zfilmování.
V době vydání Šamády už Saganová dávno nebyla rozvernou studentkou, ani skandálně populární hvězdou, bylo jí třicet, byla rozvedená a měla syna. Poprvé ve svém díle mluví o práci, vzdělání, pevněji zakotvuje postavy i děje. Kritici řadí tento román k nejlepšímu, co Francoise Saganová napsala.
Vysílání: 08.1., 17.00 hod., ČT2.