Scéna.cz 

Kočičí hra je o umění žít navzdory osudu

KOČIČÍ HRA maďarského dramatika Istvána Örkényho, hořká komedie o naději, odvaze, chuti do života a potřebě lásky a citu v každém věku, je jednou z nejslavnějších her druhé poloviny dvacátého století a je především východiskem pro herecký koncert zkušených hereček. Kočičí hra existuje dokonce ve třech podobách, jako filmový scénář, jako román i jako divadelní hra. Byla přeložena do mnoha jazyků a o její výjimečnosti svědčí i fakt, že na jevišti Národního divadla v Praze zaznamenala inscenace s Danou Medřickou v hlavní roli 403 repríz. V Městském divadle Zlín čeká herecký koncert Milenu Marcilisovou a Janu Tomečkovou. Premiéra v režii Jakuba Nvoty se odehraje v sobotu 5. března v 19 hodin ve Velkém sále.

Dvě stárnoucí sestry: Erži a Gisela, toho prožily hodně. V jejich životních osudech se jako na projekčním plátně promítá bláznivé dvacáté století. Jedna žije v socialistickém Maďarsku, druhá emigrovala do Německa. Ač uzavřeny ve svých samotách zůstávají zároveň, i díky dopisům, neustále a nerozlučitelně spolu. Obě se často navracejí ke své minulosti, každá po svém, zatímco žít v přítomnosti pro ně není vůbec jednoduché. „Kočičí hra je trošičku interpretací jedné zažloutlé fotografie z roku 1918 až 1919 a co se na ní stalo,“ odhaluje roušku tajemství dramaturg inscenace Vladimír Fekar. „Hru sice proslavila inscenace nikoli zlínská, ačkoli byla uvedena dřív než ta z Národního divadla, ale hrály v ní ve Zlíně v roce 1973 Eva Matalová a Jana Tomečková, takže máme v současném obsazení vlastně pamětnice. Jana Tomečková tehdy hrála postavu Ilonky (dnes Eva Daňková) a Eva Matalová hrála roli Mišky (dnes Romana Julinová),“ doplnil dramaturg.

Kromě Mileny Marcilisové, Jany Tomečkové, Evy Daňkové, Romany Julinové, Heleny Čermákové a Evy Matalové se diváci mohou těšit i na tři muže: Milana Hlouška, Josefa Kollera a Ivana Řeháka. „Ten tam bude zpívat téměř operní píseň, složenou na text Johanna Wolfganga Goetha Růže pustých polí,“ dodává dramaturg.

Podle režiséra inscenace Jakuba Nvoty patří István Örkény k nejvýraznějším dramatikům, kteří pokrývali specifickou oblast středoevropského prostoru. „Kdybychom dávali dohromady dramatiky, kteří velmi přesně a detailně zachytili specifika toho, co můžeme souborně nazývat Rakouskem-Uherskem, kde každý z nás má nějaké kořeny, tak je velmi málo spisovatelů a dramatiků, kteří speficika tohoto prostoru zachytili. Örkény to skutečně udělal. Právě díky Kočičí hře se proslavil a stal se světovým dramatikem. Hra se vyjadřuje k pocitům dvou generací, které zažily válku. Dnes může být vnímání té hry rozdělené na dva tábory: na ty, co to zažili a mají k tomu emotivní vztah a mohou to vnímat skrz vzpomínky nebo svoje konkrétní příběhy či příběhy svých rodičů, a na generaci, která to nezažila a bude se na to dívat jako na ukázku nějaké doby. Bude zajímavé testovat oba dva tyto názory,“ uzavírá Jakub Nvota. Ten je ve Zlíně známý už několika kusy: inscenací Dekameron, Sluha dvou pánů či Splašené nůžky. Zároveň s Kočičí hrou připravuje v Městském divadle Zlín i inscenaci pro Dílnu 9472 – Souborné dílo Williama Shakespera ve 120 minutách (premiéra 11. března).