Scéna.cz 

Růžena: Příběh malířky Růženy Zátkové

První ucelený pohled na krátký život a syntetické dílo zřejmě jediné české futuristky Růženy Zátkové (1885-1923) představí nová výstava v Císařské konírně Pražského hradu s názvem Růžena: Příběh malířky Růženy Zátkové.

Zátková, která úzce spolupracovala s vůdčí osobností italského futurismu F. T. Marinettim, žila a tvořila převážně v zahraničí a jejímu proniknutí na domácí scénu zabránila její předčasná smrt. Dílo Růženy Zátkové zahrnuje širokou škálu projevů – koláže, kinetické asambláže, plastiky, ale také ilustrace inspirované perskými miniaturami, abstraktní obrazy, realistické kresby a primitivistická či ryze dekorativní díla, dokonce i scénář futuristického divadelního představení. Koncepce výstavy vychází z dlouhodobého studia zahraničních archivů (Itálie, USA, Rusko, Švýcarsko a Chorvatsko) a odborné literatury. Představuje dochovaná díla ze soukromých sbírek (Řím, Milán, Londýn aj.) v konfrontaci s paralelními výtvarnými projevy jí blízkých autorů (futuristé, ruská avantgarda, Ivan Meštrović) i bohatou dokumentaci.

Růžena Zátková strávila větší část života v zahraničí. Pobývala v Mnichově, v roce 1910 se provdala a odstěhovala do Říma, také v Paříži, na Mallorce a ve Švýcarsku. Byla žákyní Antonína Slavíčka, později její tvorbu ovlivnil mnichovský symbolismus. Nakonec přijala futurismus a učila se od významného italského umělce Giacoma Bally. Jejími blízkými přáteli byli ruští umělci Natálie Gončarová a Michail Larionov. Igor Stravinskij jí věnoval svou vokální skladbu Čtyři ruské rolnické písně. Sblížila se rovněž s významným horvatským sochařem Ivanem Meštrovičem. Po rozvodu s ruským diplomatem Vasilijem Chvoščinským si Zátková vzala levicového novináře Artura Cappu, bratra budoucí Marinettiho ženy Benedetty. Zemřela v roce 1923.

Jedno ze Zátkové nejpodstatnějších děl, Beranidlo, nebo také Beran či Senzibilita, hluky a rytmické síly beranidla, se zachovalo jen na fotografii. Plastika inspirovaná bušením beranidla na stavbě v blízkosti ateliéru, byla prvním z vrcholů její tvorby. I proto kurátorka výstavy iniciovala její „rekonstrukci“. Sochař Michal Gabriel převedl tři existující záběry na plastiku do datové podoby a na základě těchto dat se pak v brněnské tiskárně MCAE Systéme znovuzrodila tato téměř metrová plastika.

Výstavu budou provázet komentované prohlídky s kurátorkou, přednáškový cyklus a doprovodná výstava Vlastní pokoj v Písecké bráně, v níž význačné české kurátorky představí nepříliš známé nebo zcela neznámé české umělkyně jako byly Edita Hirschová, Marie Galimbeti-Provázková nebo Mirka Mišková.

Výstava Růženy Zátkové se koná v Císařské konírně Pražského hradu od 7. dubna do 31. července 2011.