Scéna.cz 

Yehuda Bacon/ Návraty

České centrum Praha připravilo retrospektivní výstavu významného izraelského umělce s československými kořeny Yehudy Bacona. Výstava bude otevřena od 9. září do 1. října 2011. VSTUP ZDARMA.
Významný izraelský malíř Yehuda (Jiří) Bacon se narodil v tradiční židovské rodině v Ostravě, v předválečném Československu v roce 1929. Po vzniku Protektorátu a aplikaci tzv. Norimberských rasových zákonů byl však již v roce 1942 nucen odjet s rodiči do Ghetta Terezín, odkud byl v prosinci 1943 deportován do Osvětimi. V Terezíně bydlel ve „slavném“ bloku L 417 pro chlapce mezi 13 až 16 roky, kde žili i jeho kamarádi Hanuš Hachenburg, Petr Ginz či Kurt Kotouč. A právě tady, pod vedením slavných učitelů jako byli Otto Ungar, Bedřich Fritta, Leo Haas či Karel Fleischmann, ho nadchlo malířství a malířské vlohy objevil i sám v sobě.

Nadšení pro kresbu a malbu ho neopustilo ani po šokujících zkušenostech z Osvětimi a z pochodů smrti, které přežil. Když byl v roce 1945 jako naprostý sirotek osvobozen, přijal ho do nově zřízené ozdravovny pro děti postižené válkou ve Štiříně český humanista a laický kazatel Přemysl Pitter. Nadanému Yehudovi se dostalo pomoci také od spisovatele H. G. Adlera, který Yudu uvedl na Akademii výtvarného umění v Praze, kde se ho ujal slavný malíř Willy Nowak.
V roce 1946 se Yehuda spolu s dalšími židovskými sirotky dostal do péče sionistické organizace, která děti převezla do Palestiny. Yehudu tu velmi vstřícně přijaly česko-německé kruhy rodáků, stal se chráněncem Maxe Broda, Hugo Bergmana, Martina Bubera i Gershoma Scholema. Na Brodovo doporučení se stal studentem Mordechaje Ardona na Akademii výtvarných umění Becalel v Jeruzalémě. Následovaly studijní pobyty v Londýně, v Paříži a ve Florencii, poté v New Yorku, Skandinávii, Holandsku i v Německu, kde se Yuda formoval pod vedení Bernarda Redera.
Kromě malířství, kde ho nejvíce oslovila kresba a následovně i technika litografie, působil Yehuda jako učitel umění nejprve na Škole Brandeis v Jeruzalémě a později i na slavné Akademii Becalel v Jeruzalémě, kde se od roku 1959 stal řádným členem pedagogického sboru a dlouhá léta vedl katedru litografie.
Od 2. poloviny 50. let představil Yehuda Bacon své dílo v rámci samostatných i kolektivních výstav nejen v Izraeli, ale i v zahraničí. Jeho obrazy se staly součástí významných světových sbírek, především v Izraelském muzeu a v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě, v Britském museu a ve Victoria and Albert Museum v Londýně či v The Magnes Collection of Jewish Art and Life v Berkeley a v Knihovně Kongresu ve Washingtonu v USA. Od roku 2009 funguje v německém městě Würzburg nadace, která spravuje a archivuje podstatnou část díla Yehudy Bacona.
Při zpětném ohlédnutí na život Yehudy Bacona zjistíme velikost a sílu této osobnosti: nejen, že zažil „na vlastní kůži“ otřesné události šoa v letech 1941-1945 (Yehuda Bacon byl jedním z korunních svědků při procesu s Eichmannem v Jeruzalémě v roce 1961), ale byl zároveň silně poznamenán vlivem významných osobností kulturního světa Mitteleuropy, jenž prošel zenitem v Ghettu Terezín a dozníval ještě v rané izraelské společnosti 40. a 50. let: s výtvarnými umělci jako Otto Ungar, Bedřich Fritta, Leo Haas či Karel Fleischmann v Terezíně, s osobnostmi jako Přemysl Pitter, H. G. Adler či Willy Nowak v poválečné Praze a s mysliteli Maxem Brodem, Hugo Bergmanem, Martinem Buberem i Gershomem Scholemem v Jeruzalémě.
Velkým přínosem výstavy v Praze bude seznámení české veřejnosti s těmito osobnostmi i vlivy, které působily na utváření umělecké osobnosti mladého Bacona nejen z hlediska výtvarného, ale i z hlediska etického a duchovního, tedy v oblastech, které v celém díle Yehudy Bacona hrají zásadní roli.
Hlavní a systematické výtvarně-technické formace se nicméně Yehudovi dostalo až během studií na izraelské Akademii výtvarného umění Becalel. Pod vedením Mordechaje Ardona, ale i za přítomnosti ostatních umělců jako byli Avigdor Arikha, Isidor Aschheim, Yosl Bergner, Marcel Yanko, Mordechai Levanon, Avrahm Ofek, Jakob Steinhard, Aviva Uri a další, přetavil Yehuda své nadání a svůj cit do skutečné umělecké tvorby 20. století a stal se jedním z představitelů školy Becalel, která sehrála klíčovou roli při zrození moderního izraelského výtvarného umění a formovala nejvýznamnější izraelské umělce, jichž je Yuda Bacon součástí. Významné mezinárodní výstavy kolektivního i individuálního charakteru přispěly k objevení děl těchto izraelských umělců (včetně Yehudy Bacona) ve světovém povědomí a probudily zájem jak o specifické rysy izraelského malířství, tak i o rysy „univerzální“, které jej propojují se světovými směry a trendy. Mezi specifickými prvky Baconova malířství nefigurují jen odrazy utrpení z koncentračních táborů, ale zejména vlivy Bible, Kabaly a dalších prvků židovské tradice, mesiášská utopie a zájem o člověka i další živé bytosti, o lidskou tvář a lidské projevy apod. Baconovo dílo se tak stává obrazovou paralelou esejů některých současných myslitelů – např. Emmanuele Levinase.
I když Yehuda Bacon celý svůj život zasvětil malířství a výtvarné práci, věnuje v posledních desetiletích svůj čas i budování německo-židovského přátelství a aktivní účasti na křesťansko-židovském dialogu. Tyto aktivity se odráží nejen v jeho životních postojích, ale zpětně i v jeho díle.