Scéna.cz 

Tipy vážné hudby 45. týden

Na hranici tradic
Soubor lidových písní a tanců Hlubina existuje už od roku 1947. Založila jej Zdena Kyselá původně jako Taneční skupinu Zdeny Zápalkové. Skupina se věnovala studiu slezského folkloru, o rok později se stala součástí Hornického uměleckého souboru a v roce 1950 přijala název Soubor písní a tanců Hlubina.
Přirozeným základem pro tvorbu se stal folklor Slezska a Lašska. Zpracovávané folklorní oblasti charakterizuje spíše drsnost, sevřenost, menší okázalost, často však velká citová hloubka. Tradičně se soubor jako jeden z mála kolektivů v České republice zaměřuje na projevy havířského prostředí.
V roce 1993 se stal soubor občanským sdružením a vedení souboru převzala dcera Kateřina Macečková. Součástí je i dětský folklorní soubor Hlubinka, který vede paní Kateřina, případně Barbora Macečková (vnučka Z. Kyselé).
Vysílání: 08.11., 14.33 hod., ČT2; Opakování: 15.11., ČT2.

Koncert z Pražské konzervatoře
Podíváme-li se do orchestrální partitury, vidíme nahoře party dřev, dole smyčce, uprostřed žestě a tympány a pod nimi je prostor pro instrumenty, které mají víc pauz než not a často jim k zápisu stačí jedna linka. Na pódiu si jich ale hned všimneme. Bicí nástroje. A k nim dnes přidáme kytaru a akordeon, instrumenty, které se v orchestru objevují jen vzácné, a jejich doménou je komorní hudba.
Václav Holzknecht byl tím, kdo v roce 1951 prosadil konzervatorní výuku akordeonu.
Výuku přijal multiinstrumentalista Ladislav Vachulka, teoretické základy postavil Josef Smetana. Akordeonisté jsou jednou věcí výjimeční: požadují od soudobých skladatelů nové skladby a rádi je hrají. Skladatelé je za to mají rádi. Pokud se v orchestrální partituře objeví kytara, zapisuje se poblíž bicích. Na Konzervatoři se kytara učí od 30. let 20. století. Prahu tehdy navštívil španělský virtuos Andrés Segovia, který nadchnul mladé lidi i pedagogy pro zájem o tento instrument. Třeba Štěpána Urbana, který prosadil kytaru na konzervatoři jako hlavní obor. Další jména pedagogů jsou opravdu slavná: Milan Zelenka, Jiří Jirmal, Václav Kučera. V 60. letech 20. století působili na Konzervatoři dva významní profesoři bicích: Oldřich Šatava a Václav Mazáček. Bicí už ale měly svou třídu od roku 1872, nejprve samozřejmě tympány: pan Filip Bláha byl za svou hru v Národním divadle chválen Smetanou i Dvořákem, ač byl ve skutečnosti původně trumpetista. Ale instrumentář bicích se během času stále rozrůstal, bylo třeba hledat pedagogy a nástroje také draze nakupovat. Pan Vladimír Vlasák se zasloužil o to, že byla konzervatorní třída vybavena nástroji všech možných druhů.
Vysílání: 09.11., 22.40 hod., ČT2; Opakování: 12.11., ČT2.