Scéna.cz 

Jules a Jim v brněnské Redutě

V české premiéře uvádí činohra Národního divadla v Brně na scéně Reduty inscenaci JULES A JIM Henri-Pierre Roché. Režie Anna Petrželková; překlad Stanislav Jirsa; dramatizace a dramaturgie Dora Viceníková; scéna a kostýmy Zuzana Rusínová a hudba Mario Buzzi. Hrají Jiří Kniha; Michal Dalecký a Petra Bučková. Nejbližší reprízy: 10. 3., 12. 3., 27. 3., 25. 4., 10. 5.

Jemný milostný příběh, jehož hrdiny jsou dva přátelé, kteří se zamilují do jedné ženy, napsal Henri-Pierre Roché na základě své osobní zkušenosti. Jules je ve skutečnosti berlínský židovský spisovatel Franz Hessel, Katty je Hesselova žena, spisovatelka, malířka a milovnice hudby, Jim je autor filmové předlohy Henri-Pierre Roché. Text s typicky francouzským espritem rozebírá otázku přátelství, lásky a problém, může-li žena milovat dva muže, spojené poutem přátelství.

Henri-Pierre Roché (1879-1959) byl většinu svého života obchodník s uměním a sběratel, příležitostný novinář. Spisovatelem se stal až ve svých 74 letech, přestože už v mládí si předsevzal, že napíše autobiografický román. Posmrtnou slávu mu přineslo až filmové zpracování románu Jules a Jim F. Truffautem.
Henri-Pierre Roché se narodil v rodině drobných pařížských rentiérů. Jeho otec umírá na následky meningitidy, když mu jsou dva roky. Matka, celý život věrná zesnulému manželovi, věnuje svému synovi veškerou péči a úzkostnou lásku. Představuje si pro něj diplomatickou dráhu, a proto jej doprovází na cesty po Německu a do Anglie. Po maturitě sice začne studovat a velmi mladý se chce oženit s mladou Angličankou (téma druhého románu Dvě Angličanky a kontinent), ale jeho matka je proti. Atmosféru „fin de siècle“ vystřídá nové století a Roché se ponoří do rozkoší uměleckého prostředí Paříže. Opouští studia, žije z nájmu rodinných nemovitostí, ale pod vlivem četby Nietzscheho, studia moderní psychologie se rozhoduje pro „experimentální polygamii“, tedy chce vést psychologickou analýzu in vivo. Pod záminkou společenské užitečnosti studia mužské a ženské touhy se s přáteli věnuje téměř laboratornímu donjuanismu. Jistá citová manipulace ve vztazích, stejně jako deníkové zachycování prožitého zůstanou konstantami jeho života. Tento životní styl ho přirozeně přivádí do prostředí pařížské umělecké bohémy – mezi jeho přátele patří básníci (Guillaume Apollinaire, Max Jacob, Blaise Cendrars) hudebník Erik Satie, zajímá se o začínající malíře (Celník Rousseau, Brancusi, Braque, Derain).
V roce 1906 se na Bal des Quat’z’Arts spřátelí s německým spisovatelem Franzem Hesselem, který ho seznámí s Freudovým spisem Výklad snů. Kolem roku 1908 je život dvou nerozlučných přátel, Pierra Rochého a Franze Hessela, vírem cest, nocí v nevěstincích, výměny milenek… V roce 1912 představí Hessel Rochému svou budoucí ženu, berlínskou intelektuálku Helen Grűndovou, která se stane jeho životní posedlostí.
Rochému je 33 let, nechává se vydržovat z rodinného majetku a je hvězdou umělecké skupiny kolem Picassa, kam patří Derain, Jacob, Apolllinaire, Marie Laurencin a mnozí další. Žije mezi matčiným bytem a několika milenkami.
Během první světové války pracuje jako tajemník pařížského generálního štábu, pobývá v Americe. V New Yorku rozšíří svůj okruh uměleckých přátel zejména o Marcela Duchampa, již tehdy považovaného za skandály ověnčeného génia, jehož blízkým přítelem a agentem se stane.
Od roku 1919, v poválečném kvasu „bláznivých let“, se stane prostředníkem mezi umělci a bohatými mecenáši – americkému advokátovi Johnu Quinnovi pomáhá vybudovat sbírku děl Picassa, Matisse a Brancusiho. V roce 1920 odjíždí na delší pobyt do Německa k manželům Hesselovým. Prožije tady bouřlivou milostnou a erotickou zkušenost s Helen. Následují roky cest mezi Paříží, Berlínem, střídají se žárlivost, velmi svobodné erotické zkušenosti, deprese, rozchody, potraty, intenzívní četba Freuda. Helen se rozvede, žije s Rochém v Paříži, pak se znovu provdá za Franze Hessela.
Projekt polygamního života uskutečňuje Roché mezi domácností své matky, domácností Helen a jejích dvou synů a domácností Germaine, milenky, ke které se vracel od jejich seznámení v roce 1903 a s níž se nakonec oženil. Když umírá Rochého matka, objevuje se v jeho životě Denise, která mu dá v roce 1931 vytouženého syna. Všechny tři ženy ji považovaly za svou „tchýni“ a každá z nich má vyhrazeny dva dny v týdnu života Pierra Rochého. Neudržitelná situace končí v roce 1938 rozchodem s Helen (dojde k finanční dohodě s právníky, která má zajistit studia Stéphana Hessela, později francouzského filozofa, diplomata a spisovatele, autora esejů Rozhořčete se a Angažujte se), rozchodem s Germaine, která s ním nepromluví do své smrti. Jak říká François Truffaut ve filmu Muž, který miloval ženy: „Ze všech žen, které prošly jeho životem, zůstalo něco nedocenitelného, obdélníkový předmět o 300 stranách. Říká se tomu kniha…“
Už ve 20. letech začal Roché psát „čtyřručně“ s Helen deníky, které se stanou základem románu Jules a Jim. Z prvního náčrtu jejich příběhu s Franzem a Helen nazvaného Přátelství se během několika týdnů v srpnu 1943 stane román Jules a Jim. Rukopis je dokončen v roce 1946 a publikován o sedm let později. V roce 1953 začne Roché psát svůj druhý román, Dvě Angličanky a kontinent, který dokončí v roce 1956. V létě téhož roku pozve Roché do Meudonu Françoise Truffauta, který ještě nevstoupil na dráhu filmaře. Podnětem byla jedna Truffautova filmová kritika, v níž s velkým porozuměním a nadšením píše o románu Jules a Jim do té doby nepovšimnutého. Dohodnou se na psaní scénáře, ale nemoc Rochému zabrání v práci pokračovat. Po Rochého smrti získá F. Truffaut souhlas vdovy seznámit se s nevydaným Rochého dílem a na základě tří autobiografických textů natočí tři filmy, které se stanou základem jeho poetiky, potažmo poetiky nové vlny. „Vír Rochého života“ bylo dílo stejně prožité jako napsané a odpovídalo přesně Truffautově touze po filmu o životě, který by nahradil film konstruovaný podle pravidla tří jednot kolem nějakého dramatu. Ze všech tří mistrovských filmových přepisů (Jules a Jim vznikne v roce 1962, Dvě Angličanky a kontinent v roce 1971 a Muž, který miloval ženy v roce 1976) se právě Jules a Jim nejvíce zasloužili o posmrtnou slávu Pierra Rochého. Po úspěchu filmu se kniha stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků.