Scéna.cz 

Kroskántry brněnských Poletíme?

Brněnští Poletíme? na novém albu KROSKÁNTRY v sobě objevují srdce kovboje a svůj originální banjo punk rozšiřují o další styl – country, teda přesněji v podání Poletíme? - kántry. Na třetím řadovém albu Poletíme? opět kladou důraz na vtipné texty, přímočaré, poetické, přesto lehce vulgární. Kapela již po druhém albu Skupina dobře vypadajících mužů vyrazila z brněnských klubů na hlavní podia nejen rockových festivalů a nyní potvrzují novým albem pozici veselé kapely, plné svižné rytmiky a zpěvných refrénů.

Album KROSKÁNTRY znovu odlehčenou formou vypráví o složitých nebo smutných věcech přesto barevnou a veselou náladou. Inspiraci country scénou nezakrývá Rudolf Brančovský, „Já jsem prostě pro sebe znovu objevil, mnou dávno zapomenutý, svět hudební romantiky. Jsem si jist, že díky našemu rošťáckému podání přestane být country pro některé lidi sprosté slovo. Naschvál tedy nepíšeme country, nýbrž KÁNTRY!“ Kromě klasické nástrojové formace mimo jiné zazní také dobro Martina Mikla a Saxofon Pavla Križovenského a pětistrunné banjo legendárního banjisty kmenového zakladatele bluegrassové skupiny Poutníci Sváti Kotase. Což potěšilo zpěváka a banjistu Rudolfa Brančovského, „Velkou radost mi udělala spolupráce s legendárním Sváťou Kotasem. Nahrál nám na desku banjistické pošušnáníčko a bude také hrát na našich křtech. Moc nás to spolu baví.“

Texty, jejichž výhradním autorem je Rudolf Brančovský, jsou opět až na pár výjimek opět o ženách! Ty výjimky tvoří například píseň „Lev“, která pojednává o zvířeti, které drží kapelníka Rudolfa při životě nebo píseň „Pepův Happyend“ o splněném snu každého osamělého pivaře (i když ta je vlastně také nakonec o ženách) a píseň „Kovbojové“ o sociální a mentální vyčleněnosti. Zvláštní kategorií, je píseň „Muž neviditelný“, která vypráví o životě jednoho statečného bývalého bezdomovce, jehož sedmdesáti letý hlas v této písni uslyšíte také.

Kapela natáčela, tak jako předchozí alba, opět v brněnském studiu G pod dohledem Jiřího „Topola“ Novotného. Přesto je výsledný zvuk trochu rozdílný, proti předchozím albům a to díky třetí osobě, jak se svěřuje Rudolf Brančovský. „To co na nové desce slyšíte, je shoda mezi třemi přístupy. Je to shoda mezi mnou, jakožto zastáncem co nejšpinavějšího zvuku, podobnému našim koncertům. Dále náším dvorním zvukařem Jiřím Topolem Novotným, který jako profesionál, má tendenci všechno čistit a ladit. A třetím pohledem, přístupem Sváti Kotase, profíka z říše bluegrass & country. Ten se na to díval zase z úplně jiné strany. Řekl bych, že jeho přínos ke konečnému zvuku desky je zásadní.“ Výsledný zvuk patnácti skladeb bude na CD doplňovat videoklip k titulní písni Lokomotiva. Obrázky nakreslil Rudolf Brančovský a rozpohyboval je animátor Jan Mikota.