Scéna.cz 

Nulová gravitace

Markéta Kyliánová, matka choreografa Jiřího Kyliána, nevynechá téměř žádnou baletní premiéru. Paradoxně kvůli nahromadění společenských povinností nemohla být přítomna právě u té, která se konala na její počest. Markéta Kyliánová, v mládí rovněž tanečnice, totiž oslavovala v plné duševní i fyzické svěžesti neuvěřitelné jubileum - své sté narozeniny. (*28.3.1912).

Národní divadlo jí u této příležitosti věnovalo komponovaný večer pod názvem NULOVÁ GRAVITACE, na němž se podílel Balet Jihočeského divadla a Balet Junior Tanečního centra Praha. Obě instituce propojuje osobnost choreografa Attily Egerháziho, šéfa jihočeského baletu, který již více než deset let spolupracuje s Tanečním centrem Praha.

Na programu večera sestaveném z osmi skladeb se proto objevily vedle choreografií Samuela Delvauxe a Vlasty Schneiderové především jeho díla v interpretaci obou seskupení. První část představení se nesla více v odlehčené atmosféře. V "Undergroundu" S. Delvauxe zněla zpočátku jako podklad ženského sóla v bodovém světle a dueta hudba Amand Aranda , kterou vystřídala svižná balkánská dechovka Gorana Bregovič jako doprovod již měně svižného sboru. "Made in" vytvořil S. Delvaux na šansony Jaguese Brela rovněž v dvoufázové podobě - jako mužské sólo a posléze duet nepostrádající komické prvky. V "In and Out" Attily Egerháziho nastoupil vážnější tón. Před vertikální scénickou osou - bílým textilním pruhem, chvějícím se při doteku, se rozvíjí "taneční děj", k muži se přidává partnerka a prvnímu páru přistupují další dva, aby se všichni nechali unášet a materializovali v estetických figurách Dvořákovu hudbu.

Naopak Egerháziho ůCurtain up" odehrávající se v divadle na scéně může být groteskním obrazem přípravy představení, kterou si tanečníci s chutí užívají. Druhou část programu zahájilo "Paganini Pas de Deux" v choreografii V. Schneiderové, v níž se tanečníci ve vtipné pasáži sami stávají hudebními nástroji. Ticho, jazz a Elvys Presley doprávazeli Egerháziho duet "1+1" a Mozartova hudba "Pozdravy z Mirabell", velkolepou choreografii v kyliánovském stylu. Proslulým dílem samotného Jiřího Kyliána Un balllo, "tanec na (Ravelovu) hudbu, nic víc", byl pak celý program završen.

Divácky vděčné skladby všech tvůrců, doprovázené známými klasickými i populárními melodiemi, se zdály být poznamenány kyliánovským etetismem, smyslem pro humor a vyznačovaly se nápaditostí, i když v v provedení by bylo možné najít rezervy.

Dobře zvolený a vygradovaný program byl narozeninovým dárkem, z kterého by musela Markéta Kyliánová mít opravdovou radost (snad stihla alespoň reprízu). Tímto jí k jejímu výročí gratulujeme!.