Scéna.cz 

Jan Schmid a kol. Muž na větvi

Režisér Jan Schmid připravil ypsilonkovskou inscenaci MUŽ NA VĚTVI ANEB SLAVNOST NA HORÁCH ČI PRVOBYTNĚ POSPOLNÉ MÍSTO V ČECHÁCH (titul byl dříve avizován pod pracovními názvy „Budoucnost je v sexu“, „Můj tajný deník“ či „Můj poněkud kuriózní deník“). „Před časem jsem napsal knihu ‚Život v závorce aneb Prvobytně pospolná místa v Čechách‘ a teď mě dramaturg a kolegové přesvědčili, že bych ji měl inscenovat. Pojednává hlavně o mém mládí, ovšem z dnešního hlediska…,“ charakterizuje Jan Schmid svůj nový projekt – inscenaci „v kolektivním ražení“.

Hrají: P. Vršek, O. Navrátil, J. Synková, P. Vacek, J. Slach, J. Jiráň, R. Rychlá, D. Šváb, B. Vyskočilová, P. Nový, R. Mrázik, M. Janouš, L. Loubalová, J. Vacková, M. Bohadlo, M. Pechancová, D. Renč a skuteční pamětníci M. Kořínek a J. Schmid / režie: J. Schmid / výprava: J. Malina / hudba a hudební adaptace: M. Kořínek / dramaturgie: J. Etlík / průběžná spolupráce: J. Neumann. Premiéry: 18. a 20. května 2012.

MUŽ NA VĚTVI aneb Slavnost na horách či Prvobytně pospolné místo v Čechách, ale hledaných názvů bylo v průběhu víc. Můj tajný deník nebo Můj poněkud kuriózní deník. Pak se přišlo na Slavnost na horách, když předtím neprošel název Budoucnost je v sexu, a vraceli jsme se k deníku jako Můj pravděpodobný deník, když se v knize (znovu) narazilo na Muže na větvi, jako připodobnění hlavní postavy na samotě v horách.
„Výchozí je tedy pro tuto inscenaci má knížka Život v závorce aneb Prvobytně pospolná místa v Čechách. Osou jsou 80. narozeniny paní Anny Drahoňovské, Slovenky, která se hned po 2. světové válce provdala v pohraničí v Jizerských horách právě za kameníka a lesního dělníka Karla Drahoňovského (Muže na větvi). Oba s více dětmi žili na samotě v domě po Němcích (spíš tvrzi), kde se velmi brzy scházela poválečná smetánka lidí nejrůznějšího ražení, prostých i intelektuálních, s daným měřítkem slušnosti a svobody nejdříve jen v chaotické, později dlouho v totalitní době.
Jsou to tedy především mé vzpomínky od dětství až do dospělosti. Vše se zde točí kolem mudrce od pánaboha Karla Drahoňovského, s nímž se dalo mluvit o všem, četl jen staré noviny, když je někde našel, věděl mnohé o pomíjivosti a zároveň měl dar předvídavosti. Když si nevěděl rady, mluvil s lesními duchy nebo se skřítky. Blizoučko měl chalupu režisér František Vláčil, docházel sem historik umění Bohumil Nuska, postupně celá tehdejší Ypsilonka (namátkou Melena, Novák, Lábus, Helšus, Synková, Wimmer, Sobota, Popelka, Kořínek, Poloczek, Durnová, Neumann atd.) a okruh kolem ní, Evald Schorm, Jaroslav Malina, Karel Hubáček, Zdeněk Hořínek, hodně zajímavých osob z Liberce, například jistý Hloucha, penzista a propagátor sexuální magie, chirurg Marian Horanský, historička umění Hana Seifertová a lidé kolem výstavy Socha a město, či kolem architektonické soutěže o starý Liberec, většinou ze SIALu, ale i různí jiní, jako občas disident Sergej Machonin a v duši skaut Miloš Zapletal. A kdo se dožil, dostavil se na osmdesátiny paní Anny, jež se však odehrávají až v dnešní době, tedy nyní. Dneska. Teď,“ říká Jan Schmidt.