Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 33. týden

Moderní architektura na Slovensku
Stačí jmenovat: Dušan Jurkovič, Millan Michal Harmink, Emil Belluš, Viktor Uhliarik, Dušan Maňák, Ferdinand Milučký, Richard Lichý - významné představitele Moderní architektury na Slovensku.
Slovenská architektura měla silné zastoupení v rámci Dnů slovenské architektury v roce 2010, pražská expozice se jmenovala Bratislavská nábřeží - kompilace historie a současnosti vodního nábřeží Dunaje, dokumentující jeden z důležitých městských a urbánních počinů v Bratislavě. Další akcí byla výstava VŠVU v Bratislavě, umístěná ve Slovenském institutu v Praze, která představila tvorbu a projekty studentů architektury. Prezentace slovenské architektury byla doplněna blokem přednášek, v říjnu 2010, rovněž ve Slovenském institutu. Hlavní město Bratislava bylo prezentováno v rámci výstavy Arch Works v budově Mánes v Praze. Vysílání: 14.8., 12.40 hod., ČT2.

Trnka z Čech (9/10)
Mezinárodní ohlas získaly zejména Trnkovy loutkové celovečerní filmy: Špalíček (1947), Císařův slavík (1948, r. s Milošem Makovcem, scénář Jiří Brdečka, podle H. Ch. Andersena), Bajaja (1950, podle Boženy Němcové), Staré pověsti české (1952, sc. s Jiřím Brdečkou a M. V. Kratochvílem, podle Aloise Jiráska), Dobrý voják Švejk (díly: Z Hatvanu do Haliče, Švejkovy nehody ve vlaku, Švejkova budějovická anabáze, 1954–55, podle Jaroslava Haška, výtvarně podle Josefa Lady) a Sen noci svatojanské (1959, sc. s Jiřím Brdečkou, podle Williama Shakespeara). Výtvarně navrhl též řadu kreslených a loutkových filmů režisérů Stanislava Látala, Břetislava Pojara a Eduarda Hofmana. V 50. letech Trnka rovněž vytvořil kostýmy k filmu Byl jednou jeden král (1954, r. Bořivoj Zeman) a k husitské trilogiii Otakara Vávry (Jan Hus, 1954; Jan Žižka, 1955; Proti všem, 1957. Vysílání: 15.8., 11.55 hod., ČT2; Opakování: 17.8., ČT2.

Trnka z Čech (10/10)
Trnkova pohádková próza pro děti Zahrada se stala literární i výtvarnou předlohou stejnojmenného loutkového filmu Břetislava Pojara (1978, výtvarně s Miroslavem Štěpánkem) a divadelních adaptací z pera Jindry Delongové (Zahrada, in sb. Dětské divadlo 1, 1976), Ivy Peřinové (Branka zavřená na knoflík, rozmnož., 1980, prem. 1977), Josefa Lédla (Zahrada, prem. 1990) a Bohuslava Němce (Zahrada, prem. 1993).
V druhé polovině 30. let se Jiří Trnka podílel na několika loutkových hrách pro Skupovo divadlo a pro své Dřevěné divadlo napsal groteskní revui Mořský pán a dvě dramatizace Broučků Jana Karafiáta. S literaturou je však úzce spjata i jeho další umělecká činnost: literární díla (ať již adresovaná dospělým, nebo zejména dětem) dotvářel nejen jako ilustrátor, ale i jako filmový scenárista a režisér. Ve svých filmech svébytně, originálně a s citem pro poetické přesahy textu interpretoval mj. literární předlohy Hanse Christiana Andersena (Císařův slavík), Aloise Jiráska (Staré pověsti české), Jaroslava Haška (Dobrý voják Švejk) i Williama Shakespeara (Sen noci svatojanské). Zkušenosti z výtvarné a filmové práce se naopak promítly do jeho jediné prózy pro děti, do pohádkového příběhu Zahrada, v němž Trnka vykreslil dobrodružství prožívaná pěticí malých chlapců v tajemném prostoru zpustlé zahrady, v zapomenutém, zdí ohrazeném „ostrovu“ uprostřed města. Se smyslem pro specifičnost dětského myšlení, dětské řeči a dialogu, ale i pro nonsens a lyricko-groteskní nadsázku tu propojil prvky moderní a klasické pohádky, což - umocněno výtvarnou stránkou knihy - utváří poetický, humorný i nostalgický obraz citově čistého dětství a jeho dočasnosti. Vysílání: 17.8., 13.00 hod., ČT2; Opakování: 17.8., ČT2.

Architektura (30/45)
Když Tokio bylo zvoleno hostitelským městem Olympijských her v roce 1964, navázalo na nitky historie: město mělo původně hostit hry už v roce 1940, kvůli druhé světové válce to ale nebylo možné. Pro poražené Japonsko, sedm let okupované Američany, je to obrovská výzva: dokázat, že je velký moderní národ. Pro 163 olympijských disciplin vyroste v Tokiu celkem pět nových sportovišť. Dva kryté stadiony pro plavecké závody a pro basketbal, se stanou architektonickým emblémem her. Architekt Kenzó Tange reprezentuje v Japonsku moderní architekturu. Postavil už budovu Parku míru v Hirošimě, rozhlasové a tiskové středisko v Kofu, kulturní centrum v Ničinanu. Oba olympijské stadiony stále kotví v Tokiu třetího tisíciletí. Kromě výrazové síly, ta zůstala nedotčena, ztělesňují ideu, jménem Kenzó Tange: Architektura se nemá nikdy distancovat od sochařství. Vysílání: 18.8., 11.15 hod., ČT2; Opakování: 22.8., ČT2., 24.8., ČT2.