Scéna.cz 

Derniéra Tristana a Isoldy v ND Praha

Národní divadlo v Praze uvedlo v neděli 26. května 2002 definitivně poslední představení inscenace hudebního dramatu Tristan und Isolde od Richarda Wagnera. Tato produkce, jež byla na naší první scéně uvedena ve výsostném hudebním nastudování světově uznávaného dirigenta Jiřího Kouta a v režii jednoho z našich nejvýznamnějších současných divadelních tvůrců - Jana Antonína Pitínského, zaznamenala za dva roky své existence na repertoáru opery ND pouhých třináct repríz. Vzhledem k enormní interpretační náročnosti tohoto díla je to však na české poměry počet přinejmenším úctyhodný.

Hvězdou derniérového večera se stal německý barytonista Ulf Paulsen v úloze Kurwenala. Tento talentovaný mladý pěvec disponuje ve všech polohách vyrovnaným zdravým hlasem a je také schopen důkladného hereckého vyjádření charakteru věrného Tristanova přítele. Jeho výkon v této roli osobně řadím k tomu vůbec nejlepšímu, co bylo možné na našich pražských operních scénách v poslední době slyšet.
Carol Yahr vytvořila opět postavu Isoldy s velkým osobním zaujetím ( tentokrát ale především pro hereckou stránku role ). Tato perspektivní americká umělkyně působí na mnoha operních scénách jako sopranistka, díky výrazně znělé spodní hlasové poloze však nezapře svůj pěvecký původ v mezzosopránovém oboru. Pro její výkon v roli Isoldy byly proto charakteristické místy ostře znějící výšky a bohužel také určitá nesrozumitelnost zpívaného slova. Nejlépe z celého představení v jejím podání vyzněl samotný závěrečný zpěv, který odvedla s maximálním pěveckým nasazením.
Pro roli Tristana byl angažován italský tenorista Stefano Algieri, jenž má již s touto rolí nemalé zkušenosti z několika významných světových operních scén. Zaujal sice pevným kovovým tónem svého neuvěřitelně voluminézního hlasu, jeho celkový pěvecký výraz ale bohužel zůstává blíže teorii bel canta. Představitelsky navíc působil místy až nepříjemně strnule, což je pro charakteristickou wagnerovskou jevištní interpretaci naprosto neakceptovatelné. Pan Algieri bezesporu patří mezi velké pěvecké osobnosti dnešního operního světa, pokud bychom však chtěli zhodnotit jeho výkon v Tristanovi a Isoldě, snad byl by ozdobou spíše nějakého koncertního provedení tohoto díla.
Krásně barevným mezzosopránem opět zaujala Yvona Škvárová v postavě Brangäne. Pokud by ještě zdokonalila správnou výslovnost německého textu, mohla by v této roli směle konkurovat předním světovým sólistkám. Miloslav Podskalský nedisponuje výrazně objemným pěveckým fondem, krále Marka přesto odvedl na velmi dobré interpretační úrovni.
Ostatní ( byť epizodní ) role úspěšně vytvořili ostatní sólisté opery Národního divadla – Jiří Kubík byl výrazově skvělým Melotem, Vladimír Doležal pěvecky svěžím námořníkem, Vladimír Okénko a Pavel Červinka spolehlivě zahráli a zazpívali postavy Pastýře a Lodníka.

Hudební drama Tristan a Isolda bylo jediným dílem Wagnerova hudebně-dramatického odkazu, které u nás bylo v současné době uváděno. Nezbývá nám tedy než doufat, že se některý ( nejen pražský ) operní dům v České republice opět rozhodne uvést další (možná méně známé) Wagnerovo dílo opět na scénu. Myslím si ale, že je to vzhledem k dnešní složité ekonomické situaci, jež v kulturních sférách panuje, otázka spíše daleké budoucnosti.