Don Pasquale v Opavě
Gaetano Donizetti v komické opeře Don Pasquale načrtl historku o lakomém starém mládenci, který nechce dovolit svému synovci Ernestovi ženitbu s Norinou. Ti ho ale za pomoci doktora Malatesty napálí: Malatesta Norinu představí jako svou zbožnou, nenáročnou sestru a naoko ji ožení s ihned poblázněným Pasqualem. Rázem rozhazovačná a panovačná Norina pak udělá svému „manželovi“ z domova takové peklo, že ji velmi rád předá Ernestovi.
V opavském Slezském divadle (premiéra 9. 6.) se inscenační tým v čele s režisérkou Janou Pletichovou–Andělovou nechal inspirovat komedií dell’ arte – počínaje scénou (Alexander Babraj) navozující atmosféru hry a hravosti (shora vykrajovaná stěna, pomalovaná kubistickou skládačkou, v ní vyříznuto několikero „dveřních“ otvorů, před ní se proměňují interiéry), přes barvité kostýmy (Eliška Zapletalová) a líčení (především „nastrojený“ Don Pasquale s vycpaným břichem a klaunským účesem) až po herecké typy, byť modifikované. Režisérka spoléhá na moment překvapení: Ernesto přijede na kolečkových bruslích, Norina je moderní žena sportovních ducha – šlape na rotopedu, boxuje, cvičí s činkami. Inscenace je sérií gagů, někde i drastičtějšího ražení (a proč ne): Don Pasquale odloží hrnek s kávou vedle nočníku a v zápětí se omylem napije z nepravé nádoby, pobíhá po jevišti s pum-pičkou zapíchnutou v zadnici. Jistě možný způsob, jak tohle dílko inscenovat – byť to vše místy působí uměle, jako pouhé dění pro dění, značnou měrou asi i díky provedení: při premiéře zatím někde vázlo načasování, interpreti jako by někde jen mechanicky plnili narežírované akce.
Evžen Trupar je dobrý typ pro Pasquala, hraje a zpívá ho s nadhledem. Na premiéře ale jako by ještě roli zcela neuměl – především se nemohl trefit do příslušného tempa. Michal Vojta (Ernesto) je dobrý komediant, dokáže jemně zazpí-vat lyrické, ztišené pasáže. Leč tentokráte více než jindy odbýval výslovnost, neartikulované, vyrážené samohlásky ve vyšších polohách byly až neposlouchatelné. Z pánů tak na premiéře hrál prim spolehlivě, dobře posazeným hlasem, srozumitelně a s výrazem zpívající Michal Maču-ha (Malatesta). Mladá slovenská sopranistka Katarina Kramolišová je pro Opavu jistě přínosem, byť její příjemný, ohebný hlas ještě nestoupá do výšek dostatečně lehce, a chybí v nich i intonační jistota. Sborové pasáže v Opavě vyškrtli.
To nejlepší na konec: hudebně dílko nastudoval slovenský Ĺubomír Mikeska, student JAMU – a vstup na profesionální operní scénu to je velmi úspěšný. Orchestr pod ním hraje spolehlivě, odstíněně, pulzuje pečlivě odměřovaným napětím. Výrazově (dynamicky i tempově) pestré hudební nastudování dává maximálně vyznít rozmanité Donizettiho hudbě.
TIP!
Časopis 27 - rubriky
Časopis 27 - sekce
DIVADLO
S čerty nejsou žerty: spravedlnost pro všechny
Východočeské divadlo Pardubice pravidelně hostuje v areálu hradu Kuňka na Kunětické hoře. Hrad samotný se tak celý článek
HUDBA
Nezapomenutelná Noc na Karlštejně se opět vrací!
Muzikálová podívaná na romantických zámcích, kterou musíte zažít! Letní kulturní sezóna se neobejde bez jedné celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Zámek Velké Losiny láká na novou upravenou prohlídku
Nově upravená prohlídková trasa na zámku Velké Losiny představuje zámek jako pohodlné sídlo posledních majitel celý článek