Scéna.cz 

Ravelovo Bolero a Orffova Carmina Burana na scéně DJKT

Dvě světoznámá hudební díla Ravelovo Bolero a Orffova Carmina Burana uvádějí na scéně Velkého Divadla v Plzni vzniklá ve 20. století, patřící i dnes k nejčastěji uváděným, spojuje v sobě nová inscenace plzeňského operního souboru, na níž se vedle orchestru DJKT podílí také baletní soubor. Slavnému Boleru bude v první části programu předcházet La valse z r. 1920. Maurice Ravel ho zkomponoval na žádost šéfa Ruského baletu Sergeje Ďagileva, aby pro tento ruský soubor, působící v Paříži, napsal balet na téma Vídeň a její valčíky. Tak vznikla poměrně krátká skladba La Valse, již však Ďagilev po vzájemném rozkolu do svého repertoáru nepřijal. Skladba zazněla koncertně poprvé 12. prosince 1920 v Paříži, premiéra jevištního ztvárnění La Valse se konala 12. ledna 1929 v Monte Carlu. Bolero Bolero napsal Ravel pro Idu Rubinsteinovou, která je tančila v choreografii Bronislavy Nižinské jako jediná sólistka baletu, jíž sekundovalo dvacet tanečníků. Premiéra se konala v pařížské Národní opeře 22. listopadu 1928. Bolero je starý španělský tanec, který vytvořil v roce 1780 Sebastian Zerezo na španělském dvoře v Cádizu. Byl tančen dvěma tanečníky za doprovodu kastanět a citery, příp. dalších nástrojů. Ravel vytvořil moderní verzi tohoto starého tance. O skladbě se skladatel vyjádřil: „Mé mistrovské dílo? Přirozeně Bolero. Škoda jen, že neobsahuje žádnou hudbu." Sám také dílo označoval jako „prosté cvičení instrumentace".

Se členy baletního souboru nastudoval obě díla v Plzni dobře známý choreograf Zdeněk Prokeš. (V l. 1991-2007 tu vytvořil choreografie pro balety Gaité Parisienne a Vůl na střeše, operety Netopýr, Čardášová princezna, muzikály Sugar a Funny Girl, opery Faust a Markétka, Poprask v opeře, Carmen a Otello.) K Ravelovu Boleru Zdeněk Prokeš podotýká: „Jsem si vědom, že s touto skladbou se od roku 1928 utkalo již mnoho významných choreografů, z mnoha jmen alespoň: Bronislava Nižinská, Serge Lifar, Leonid Lavrovsky, Anton Dolin a Maurice Béjart. Taneční tok z jednotlivých pramínků zvolna a jakoby mechanicky roste s plným napětím až do omračujícího finálového proudu. V mé verzi jsem se snažil ve vztahu k hudební předloze vyjádřit různorodost lidských vztahů, osamocenost člověka, ale i lidskou sounáležitost."
Druhou částí večera je koncertní provedení Orffovy kantáty Carmina burana pro sólové hlasy a sbor s orchestrálním doprovodem. Jeviště plně ovládne orchestr DJKT a operní sbor rozšířený o členy Nové české písně (sbormistr Zdeněk Vimr), posílený dále Dětským sborem Základní umělecké školy B. Smetany (sbormistryně Lucie Hofmanová, Alena Tupá). V sólových partech alternují Olga Jelínková a Radka Sehnoutková (soprán), Jaroslav Březnina a Tomáš Kořínek (tenor), Jiří Hájek a Zdeněk Hlávka (baryton). Hudební nastudování je dílem dirigenta Jiřího Štrunce. Carmina burana (Beuernské zpěvy) nesou název podle benediktinského kláštera v Beuern, v jehož sbírkách Carl Orff objevil soubor středověkých písní s moralistními a satirickými náměty, ale i písní tanečních, milostných či oslavujících pití, jídlo a hry. Písně vybrané z této pestré směsice uspořádal Orff ve své kantátě do tří oddílů: 1. Štěstěna, vládkyně světa, 2. V krčmě, 3. Dvorní láska. poprvé zazněla 8. června 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem. Dramaturg opery Zbyněk Brabec o Orffově díle: „Carmina burana je scénická kantáta, na níž Carl Orff pracoval v l. 1934/36. Bývá provozována jak v divadle, tak (častěji) na koncertním pódiu. Byla napsána na texty středověkých vagantských písní - náboženských, milostných, pijáckých, satirických. Pocházejí z 11. - 13. století a jsou psány v různých jazycích - v němčině, latině a starofrancouzštině. Výběr písní vypráví o vrtkavosti štěstěny a prosperity, o pomíjivosti života, radosti z návratu jara a o nebezpečí z přehnaného pití, obžerství, hazardních her a chtíče.“