Scéna.cz 

Divotvorný hrnec v Plzni

Nejpopulárnější muzikál české hudebně divadelní historie DIVOTVORNÝ HRNEC měl premiéru v sobotu 28. září od 19 hod. na scéně Komorního divadla v Plzni.
V lednu 1947 měl na Broadwayi světovou premiéru muzikál Finian´s Rainbow (Finianova duha). Příběh irského přistěhovalce Finiana McLonergana a jeho dcery Sharon, jež do Nového světa přivádí Finianův sen o snadném nabytí pohádkového bohatství, se stal vrcholem spolupráce skladatele Burtona Lanea a libretisty Eddgara Harburga. Jeho filmové zpracování v r. 1968 v režii Francise Forda Coppoly, v hlavních rolích s Fredem Astairem a Petulou Clarkovu, bylo označeno za nejlepší muzikál roku.

Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli muzikál ve svém divadle již 6. března 1948 pod názvem Divotvorný hrnec a ve zcela osobitém přepracování. Finian a Sharon se proměnili v české emigranty Josefa Maršálka a jeho dceru Káču, z lesního skřítka Oga, jemuž Finian odcizil kouzelný hrnec, se stal robustní Werichův vodník Čochtan. Režisérem představení byl sám Voskovec. Divotvorný hrnec se stal nejpopulárnějším titulem české muzikálové historie a jeho uvedení přelomovou událostí v rámci celé Evropy.

V Divadle J. K. Tyla byl Divotvorný hrnec uveden již třikrát - v l. 1950, 1976 a 1999. V roli Josefa Maršálka se vystřídali Rudolf Lampa, Karel Tišnovský a Jiří Samek, Káču si postupně zahrály Joža Waltrová, Jiřina Marešová, Miluše Kupcová, Stanislava Fořtová a Jindřiška Crhová. Spojnicí všech tří předchozích nastudování je nezapomenutelný Čochtan Rudolfa Kutílka (v první inscenaci alternovaný Karlem Bergmanem a v poslední Františkem Dvořákem). Nesnadný úkol převzít veslo po této legendě plzeňského divadla připadl nyní Bronislavu Kotišovi.

Překlad a české texty: Jiří Voskovec, Jan Werich. Režie Petr Palouš; dirigent Dalibor Bárta; choreografie Zuzana Kolářová; scéna a kostýmy Jitka Moravcová a dramaturgie Jiří Untermüller. Osoby a obsazení: Josef Maršálek (Jiří Untermüller); Káča Maršálková (Kamila Kikinčuková); Woody Rychtarik (Radek Štědronský Shejbal); Vodník Čochtan (Bronislav Kotiš); Zuzana (Jarmila Dycková); Bellinda (Stanislava Topinková Fořtová); Senátor Kets Mets Randall (Jan Kaštovský); Buzz Collins (Ondřej Studénka nebo Adam Rezner); Šerif (Roman Krebs) a soubor muzikálu a operety DJKT, balet DJKT, orchestr muzikálu a operety DJKT.
Premiéra 28. září 2013 v Komorním divadle.

Režisér Petr Palouš je znám převážně jako režisér činoherní, v Divadle J. K. Tyla opakovaně spolupracuje s muzikálovým a operetním souborem (MAM´ZELLE NITOUCHE – 2004, NOC NA KARLŠTEJNĚ – 2011). Jako skvělý překladatel je podepsán pod českými titulky řady filmů, např. kromě monty-pythonovských titulů také pod Jakubiskovou BATHORY.

Režisér Petr Palouš se vyjádřil, co pro něj tenhle notoricky známý muzikál znamená: „Úžasná je už sama jeho historie: Divotvorný přivezli do Československa Voskovec s Werichem. Rok po premiéře na Broadwayi měl premiéru v jejich divadle ve Vodičkově ulici a stal se tak vůbec prvním americkým muzikálem uvedeným na evropském kontinentu. Krátce nato byla inscenace přenesena do divadla v Karlíně. To představení mělo naprosto zásadní vliv, dokonce bych řekl, že ovlivnilo i vznik dalších divadel, resp. celého žánru populární hudby. Dokládá to např. Jiří Suchý. Vzpomíná, jak chodil na Divotvorný hrnec a jako zázrak sledoval, že je možné česky otextovat americké swingové melodie způsobem, který je naprosto český. Inspirován tímhle příkladem začal sám potom tvořit texty jinak. Čili v tomto smyslu má tento muzikál naprosto zakladatelský rys.
Dovezený text ovšem Voskovec a Werich po dohodě s autorem oproti americkému originálu velice silně upravili. Odrazilo se tam i poválečné budovatelské nadšení a třeba idea družstevnictví, kterou rozvíjeli už v Hej – rup! To všechno postupně vyvanulo, působivé zůstává téma lidské vzájemnosti a spolupráce, zejména když lidem teče do bot. A co nově nabylo na aktuálnosti, to je téma dravých developerů, kteří chtějí skupovat půdu za každou cenu, i když odtamtud vyženou lidi atd., atd. Čili takovým obloukem se vracíme nečekanými vrátky do naší reality.
Na rozdíl od slavného filmového zpracování tohoto muzikálu od Francise Forda Coppoly z r. 1968, kde byl velmi zdůrazňován antirasistický náboj díla, je tento u nás samozřejmě trošku utlumený. Dělat laciné paralely by bylo poněkud nemístné, protože poměry v Americe byly úplně jiné. V tom roce vrcholil boj za práva černochů pod vedením Martina Luthera Kinga a to téma bylo tak naléhavé a aktuální, že se stalo hlavním tématem celého filmu.“