Scéna.cz 

Přehlídka ukázek českého scénického umění v New Yorku - tanec

Mezinárodní festival v New Yorku APAP (Association of Performing Arts Presenters), který se konal letos už po sedmapadesáté, hostil desítky umělců z České Republiky. Podmínkou bylo prezentovat se v angličtině a zkrátit představení na dvacet minut. Prezentace pod názvem SOUDCZECH se uskutečnila v prostorách Bohemian National Hall, takže se muselo z hotelu Hilton, kde bylo hlavní dějiště festivalu, jet metrem s jedním přestupem. Přesto účast byla velice dobrá vzhledem k velkému počtu představení probíhajících současně v různých částech Manhattanu.

Ze zcela jiného soudku začala ukázka druhá, taneční performance seskupení Vertedance nazvaná SIMULANTE BANDE. Ta pracovala na principu rovnosti mezi dvěma tělesně postiženými dívkami a tanečníky, kteří jejich handicap přijali jako výchozí téma pro inovativní pohybovou spolupráci. Mikropříběhy, nebo spíš situace s překvapivými pointami vtáhly diváky přirozeně do svých sítí. Představení nepostrádalo hravou poetiku, výraz a napětí. V počátku nebylo vůbec jasné, kdo je zdravý a kdo simuluje. Po slibné první etudě kdy tančila čtveřice Zuzana Pitterová, Alena Jančínová, Veronika Kotlíková a Petr Opavský harmonicky dohromady, následovala část s jednou postiženou dívkou a dvěma profesionály, kteří handicap vyrovnávali, nebo naopak zveličovali. Politicky nekorektní smích, nadhled a univerzální srozumitelnost, s použitím několika málo českých slov, učinil ukázku z Divadla Archa vrcholem přehlídky. Inscenaci spoluvytváří hudební těleso DVA, které dlouhodobě spolupracuje s Archa.lab což je tým umělců zkoumajících možnosti propojení pohybového divadla s handicapovanými tanečníky.

Další taneční číslo byla část inscenace EDGE kde vystoupila trojice postarších tanečníků, kteří před publikem bilancovali svůj život, svou profesní dráhu, názor na umění. Zajímavý byl jejich odlišný styl herectví a pohybového projevu. V taneční složce dominoval Polák Krzysztof Raczkowski, v slovním humoru a nadsázce český performer Ján Sedal, který zahájil úzkou spolupráci s publikem, upozaděn zůstal v ukázce trochu příběh Beatrice Corduy z Německa. Ukázku doplňovaly projekce s rozhovory. Jako celek ukázka pobavila bez hlubší reflexe.

Kontrastní věkovým průměrem byla poslední taneční ukázka s největším počtem vystupujících, nazvaná MUCH MORE THAN NOTHING. Skupina třicátníků z různých koutů bývalého Československa vytvořila dohromady těžko definovatelný scénický tvar volně na témata, která našli jako blízká a společná. Představení vzniklo spontánně na několika funkčních nápadech, podle maximy si na jevišti pořádně zařádit. Od vzpomínek na dětství, kdy v televizi běžel před Večerníčkem pořad Cvičme v rytme přes spartakiádu až k vzájemným hádkám a nechuti ke kompromisům. Minipředstavení bylo ochuzeno o stepujícího dědečka, ale i tak poskytlo divákům znaveným dlouhým tokem různých ukázek, svěží poryv energií tryskající pohybové variace, která baví herce a publiku nezbývá, než nadšení sdílet.
Většina interpretů použila závěrečnou část svého představení, Národní divadlo z Prahy se prezentovalo krátkým filmem o vzniku inscenace 1914, který dostali diváci domů jako suvenýr. Závěr komponovaného odpoledne patřil bohužel nejméně vydařené showcase, s názvem Mountains-Silence-Fragile od instrumentální skupiny Konvergence, která se konala v prostorách galerie potmě pouze za svitu svíček. Přednes hudby na klasických nástrojích byl na APAP na mimořádné úrovni. Každý zkoušel přijít s něčím novým a neotřelým. Pokus této skupiny byl akusticky zpočátku zajímavý, avšak jako celek spíše zapadl. Možná v jiných okolnostech, bez časového limitu a především bez sloučení s tanečními a divadelními ukázkami, by sklidil vřelejší odezvu.
Exkluzivně pro Scena.cz Doubravka Krautschneiderová