Scéna.cz 

Vážná hudba 35. týden

Rok české hudby 2014 Koncert ze Senátu
Komorní koncert z Hlavního sálu Valdštejnského paláce v Praze (2004). Klavírista Radoslav Kvapil hraje výběr z Humoresek a Poetických nálad A. Dvořáka. Uvádí J. Novotná. Kamera J. Lebeda. Režie S. Vaněk
Své druhé prázdniny ve funkci ředitele newyorské konzervatoře trávil Antonín Dvořák roku 1894 v Čechách na svém letním sídle ve Vysoké. Zde pojal záměr navázat na své Skotské tance pro klavír z roku 1877 a počátkem srpna tak vytvořil náčrt nového cyklu. Nazval ho „Humoresky“. Tento titul nelze chápat příliš doslovně; jednotlivé části cyklu se pohybují v pestré paletě nálad od vesele roztančené až po melancholicky zasněnou. Z velké části jsou vystavěny na základě hudebních motivů, které autor vytěžil ze svých amerických skicářů, do nichž si během pobytu ve Spojených státech průběžně zapisoval okamžité nápady.
Brněnský rodák, klavírista Radoslav Kvapil, který kromě Humoresek přednese na koncertu ze Senátu také Dvořákovy Poetické nálady, patří k největším propagátorům české klavírní hudby u nás i ve světě. Studoval na Janáčkově akademii múzických umění a svůj první úspěch zaznamenal tamtéž v roce 1958 vítězstvím v Janáčkově klavírní soutěži. V letech 1967–69 natočil pro Supraphon historicky první kompletní Dvořákovo klavírní dílo.
Vysílání: 26.8., 01.15 hod., ČT art

Rok české hudby 2014 Česká filharmonie hraje a hovoří J. Suk: Pohádka
Svita z hudby k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena op. 16 (1978). Náš přední orchestr diriguje a hudbu vykládá Václav Neumann. Spoluúčinkují J. Suk - housle a J. Tvrzníková - recitace. Scénář Z. Vokurka. Kamera V. Tůma. Režie M. Macků
Významným milníkem tvorby mladého Suka byla práce pro Julia Zeyera. Když byl požádán o scénickou hudbu k jeho dramatické pohádce Radúz a Mahulena, vytvořil kompozici, která představovala u nás v tomto žánru zcela novou hodnotu. Na její motivy složil pro koncertní provádění známou čtyřvětou svitu Pohádka, op. 16 (1899). Zeyerova imaginace a kolorit, citový obsah a humanistická etika jeho pohádkového i mýtického námětu inspirovaly skladatele ke svébytnému lyrismu a měly na jeho tvorbu trvalý vliv. Tvůrčí setkání se Zeyerem, které se událo v nejšťastnějším období Sukova života, mu také umožnilo v tryskající melodice a šťavnaté lyrice vyzpívat dosažené štěstí s Otilkou (roz. Dvořákovou), neboť pro něj našel přímo symboliku v naplněné lásce hlavních postav obou Zeyerových her: v Radúzovi a Mahuleně se jedná o oslavu síly lásky, kterou nezničí ani kletba. „Já miluji dívku – Otilku – Mahulenu. Všecky učenosti jdou k čertu, mé srdce je plno lásky, sdílnosti – učí se soustrasti k strastem jiných a je přitom dětsky prosté. (...) Melodie mi jen tekou a instrumentace jako ‚závoj pohádkový‘, o kterém je v prologu řeč. A jaké moudrosti! Kde jsem to tehdy nabral?“ vzpomíná Suk. Místy jsou v Sukově hudbě zřetelné Dvořákovy vlivy, především v polkové Hře na labutě a pávy a v tématu Runiny kletby (Radúz a Mahulena).
Vysílání: 28.8., 22.25 hod., ČT art