Scéna.cz 

Očistná Stísněná

Ve Stavovském divadle odstartovala světová premiéra inscenace Ivy Volánkové Stísněná 22. Riziko jejího uvedení nebylo, kromě obvyklých uměleckých pochyb, až tak veliké. Inscenaci prověřila roku 2001 porota Radokových cen, kde získala druhé místo (prvé nebylo uděleno). Dalším přínosem je herecká zkušenost autorky. Sama působí v angažmá brněnského HaDivadla.
Režií titulu byl pověřen Jiří Pokorný, který ke spolupráci přizval Sabinu Královou, Sašu Rašilova, Janu Preissovou, Josefa Vinkláře, Jiřího Štěpničku a další.
Byť by se na první pohled zdálo, že hra Ivy Volánkové bude depresivní až černá, není tomu tak, byť v žádném nejde o komedii, jak sám název napovídá, ale o inscenaci šedivou, plnou rozjímání a stísněnosti. Text postupně dospěje až k závěrečnému bílému světlu a očištění.

Neupravená těhotná žena vstoupí na forbínu a prostě začne vyprávět svůj příběh, výstup je po technické stránce méně vydařený. Utekl od ní manžel a ona v zoufalství běží na ulici, zahlédne jedoucí auto. Řidiče považuje za svého druha a končí pod koly jedoucího vozu.
Po tomto prologu následuje rozpačité rozehrání inscenace. Váhavost způsobuje spíše strach z nepoznaného. Protagonisté inscenace se nacházejí v prostoru tělocvičny. (Tato zvláštnost mě zaujala v okamžiku, kdy jsme do redakce obdrželi fotodokumentaci ke hře – říkal jsem si, asi jsou ze zkušebny). Symbol tělocvičny představuje možná prostor lidí v azylu (loňské povodně se sugestivně vkrádají na mysl), ale také místo, kde lidé trénují, v uměle vytvořených překážkách posilují.
Tento prostor zaplňuje několik postav, které vytvářejí vzájemné koalice – většina z nich, má k sobě nějaký vztah. Muž a Žena, Těhotná žena a Starší muž, ten je ve vztahu s Mladíkem, Starší žena a Její muž, a podobně, až na Lékaře, který i v závěru hry zůstává sám.

Režisér Jiří Pokorný vytvořil s herci v začátku zvláštní jakoby iracionální entré. Těžil z různých pohybových kreací a drobných zápletek. Tyto postupně ústí v ucelenou pavučinu. Právě jemnost až citlivé detailní pronikání je právě v duchu názvu – STÍSNĚNÉ. Přičemž nemáte pocit deprese.
Mezi nejzajímavější patří příběh Starší ženy (Jana Preissová) a Jejího muže (Josef Vinklář) a Pána (Bronislav Poloczek). Postupně krystalizuje jejich nešťastná láska z mládí. Určitý druh osobní nenávisti a pomsty učinil na dvojici Pán, který snědl jejich pejska. Jana Preissová předvádí fyzicky náročné hraní.

Autorka Iva Volánková odhaluje stísnění i ve vztahu mezi dvěma muži. V žádném případě se nepouští na tenký led z důvodů nějaké módnosti. Ve své hře postihuje všechny možné varianty vztahů – ať již z generačního hlediska, tak i z pohledu sexuální orientace. Síla jejího díla spočívá v tom, že ať chcete nebo ne, postupně vás chytnou příběhy všech postav, a přes jejich zrání, odpouštění či objasnění křivdy naleznete, podobně jako oni, určitého vykoupení. Takže nejen stísněná, ale i očistná. Každý přece máme svoji křivdu v sobě.