Scéna.cz 

THE DEATH OF KLINGHOFFER (Smrt Klinghofera, 1991)

Po velkém úspěchu pražské inscenace minimalistické kultovní opery Philipa Glasse Pád domu Usherů se v Praze objeví v české premiéře další minimalistická opera, tentokrát od Johna Adamse. Smrt Klinghoffera reflektuje největší společenský problém současnosti – mezinárodní terorismus. Česká premiéra se uskuteční 22. května 2003 v historické budově Národního divadla Praha. V režii Jiřího Nekvasila uslyšíme mimo jiné Richarda Haan, Petteri Salomaa, Jiřího Sulženka, Libuši Márovou, Lenku Šmídovou a další.

Příběh vychází ze skutečné události únosu luxusního italského parníku Achille Lauro v říjnu 1985 a zabití jednoho z cestujících – rukojmích, Leona Klinghoffera, který je upoután na invalidní vozík.Toto téma je však traktováno formou velice stylizovaného hudebního divadla, zdůrazňující zejména filosofický aspekt problému. Inscenace je zároveň první z řady cyklu minimalistických oper, kterou doplní v sezóně 2003/2004 Kráska a zvíře od Philipa Glasse v inscenaci bratrů Matěje a Petra Formanů a v sezóně 2004 / 2005 Facing Goya Michaela Nymana.
Smrt Klinghoffera je hudebně velmi náročná, největší partii má sbor, pro nějž je tato opera zatím nejobtížnější, se kterou se kdy setkal. Hudebnědramaturgicky stojí dílo na pomezí opery a oratoria. John Adams potvrdil, že vzor pro Klinghofferovu smrt je třeba hledat spíš v Bachových pašijích než v nějaké opeře. V díle téměř zcela chybí realistické předvádění příběhu. Překvapivě jsou zcela vynechány právě ty události, které by většinu z nás jako téma libreta napadly nejdřív: např. okamžik, v němž se teroristé dají poznat, nebo zabití Leona Klinghoffera a jeho svržení přes palubu. Rozhodující moment této opery tvoří tedy reflexe, a to ve smyslu meditace právě tak jako ve smyslu vzpomínky. Pro manžele Klinghofferovy a pro palestinské teroristy se všechno odehrává v přítomném čase, zatímco kapitán a ostatní, kteří přežili, na události vzpomínají. Sborové vložky stojí zcela mimo skutečný čas. Svou záhadností a metafyzickou dimenzí tvoří tyto sborové pasáže poetické vrcholy a zároveň dávají příležitost k hudebně nejbohatším okamžikům opery.