Apolena Veldová a Milan Kačmarčík
autor: archiv
Dnes přinášíme rozhovor s hereckým párem, který navíc přišel za prací do Prahy. Dalo je dohromady divadlo. Apolena Veldová přišla do angažmá v Ostravě, kde Milan Kačmarčík, coby rodilý Ostravan působil na tamější scéně. Oba dva se stali od znovuotevření smíchovské scény – Švandova divadla, jeho kmenovými herci. Pro Apolenu to byl opětovný návrat do rodného města Prahy. Jak sama říká, po těch takřka osmnácti letech, kdy zde nežila, se změnilo mnoho podstatného.
Rozhovor s manželi Apolenou Veldovou a Milanem Kačmarčíkem probíhal v době semifinálového zápasu na hokejovém šampionátu. Začali jsme si povídat velmi netradičně – první se ptala Apolena Veldová - V čem jste nás již viděl hrát? Oba protagonisty jsem kromě jiného zhlédl v ostravském nastudování Tří sester. Dále na jejich současné domovské scéně v inscenacích Čas katů (mimochodem jediná hra, kde účinkují spolu), dále Milana Kačmarčíka ještě v inscenaci Clavijo. Apolenu pak ve hře Hadí klubko a už se intenzivně připravovala na premiéru inscenace Znalci.
Apolena: Počet argumentů proč zůstat v Ostravě či se stěhovat byl pro nás vyrovnaný. Rozhodování trvalo skoro čtyři měsíce, kdy jsme všechno důkladně zvažovali. Velkou roli sehrál náš jedenáctiletý syn, ten z Ostravy odejít nechtěl. Když nakonec řekl, že to pro něj nebude tak těžké, teprve pak padlo poslední rozhodnutí.
(Obrovský smích a rázné ohrazení.) Nikdy jsem se na veřejnosti žádných nezúčastnil, nanejvýš jedné v divadelním klubu. Toto mi v žádném případě, na rozdíl od jiných věcí, nechybí.
Ptal jste se na dobrých místech?
Je pravda, že jednu bitku jsem zažil. Léčil jsem se z ní skoro měsíc, ale jinak ne.
Apolena: I já jsem v šoku, že se toto o Milanovi traduje. Neboť to byla opravdu soukromá záležitost.
Apolena (Udiveně): Vůbec jsme to tak nemysleli.
Milan: Tady je opravdu příjemná atmosféra ode všech.
Apolena: Do Švanďáku jsem šli opravdu do neznáma, ale všichni jsou skvělí.
Milan: Osobně nevím, co bych na této hře měl hájit. Pro mě tato inscenace představuje setkání se všemi herci, co tady jsou, za což jsem vděčný. I kdyby to někoho „popudilo“, tak to je čistě subjektivní názor. Pro mě má tato hra smysl pořád. Myslím si, že inscenace se od premiéry odvíjí k lepšímu.
Apolena: Pokud inscenace někoho popudila, tak to také splnilo svůj účel. Nikdo nemůže čekat od režiséra Langa, že se bude jednat o pohodovou hru. Jeho tvorba je většinou kontroverzní. Určitý stupeň drzosti je také důležitý.
Milan: Nerad o tom mluvím. Buď je to z jeviště vidět a přejde to na diváky nebo ne.
Apolena: Je to složité mluvit sám o sobě.
Milan: Jsou tam pro mě velmi blízké věci jako např. vztahy s ženskýma, což je zajímavý. Jinak jak už jsem řekl – pro mě je to setkání s novými lidmi, s nimiž snad nějakou dobu vydržim.
Čekají spíš diváky. Na představení bude i samotná autorka, tak uvidíme. Doufám, že divákům se bude hra líbit jako nám. Práce pro nás byla velmi příjemná.
Ne.
Na jedné zkoušce jsme tomu dali podtitul – taková normální hra s pauzou. Je to prostě o šesti lidech naší generace, jestli má smysl manželství, přátelství, co si máme přiznat. Byl by to hřích nevidět. Hrajeme ve Studiu a poprvé na šířku.
Na Prahu a zdejší lidi si zatím zvykám. Momentálně jsem v pohodě. Vidím, že Apolenka je v pohodě, i kluk si zvykl. Takže když jsou dobře naladěni všichni ve vašem okolí, pak jdou osobní touhy a ambice stranou.
Milan: Pro mě jako Ostraváka znamená odstěhování do Prahy ještě větší uvědomění si vazby na Ostravu. Těším se na všechna představení, která tam ještě dohrávám.
Apolena: Dalo nám to zejména čerstvý vítr do plachet. Změna má smysl, aby se člověk zamyslel sám nad sebou. Poznáváte jiný způsob práce. Najednou je člověk nejistej, musíte se více snažit.
(Bodře.) No jistě! Podobně jako zde – Co ty Ostraváku tady.
Apolena: Oni to nemyslej zle.
Milan: Je to vcelku příjemné.
Milan: Když jsem končil školu, tak podobnou touhu jsem měl, byť si myslím, že byla neuvědomělá. Jakmile jsem vstoupil do angažmá v Ostravě, tak mě to ani nenapadlo. Někomu to možná bude znít jako fráze – dle mého je důležité, jak se to divadlo dělá, než v jakém městě ho děláte.
Apolena: To je pravda. Po Konzervatoři jsem samozřejmě chtěla být v Praze. Pak jsem šla do Ostravy, prý na dva roky na zkoušku, která trvala těch osmnáct let. Postupně člověk zakořenil, a začala jsem si říkat – Proč by Praha měla být metou.
Milan: Zaplať PánBůh, že jsem studoval v Ostravě a získal jsem tam angažmá.
Milan: Pro mě je to fyzická práce. Když jsem v depresi, tak umyju okna, jdu se psem ven.
Apolena: Proto ho neustále uvádím do deprese. Na konci sezóny si vždycky řekneme, že se o divadle nebudeme bavit a to je pro nás opravdová očista.
Apolena: Když jsme nastupovali v Ostravě do angažmá, tak jsme prosili, abychom spolu nehráli. To se nám pár let dařilo. Nyní hrajeme v Čase katů a budeme zkoušet v Ženitbě.
Apolena: Máme jednu zkušenost, na níž neradi vzpomínáme. Bylo to v době našich začátků, kdy jsem se nepohodli a pak tím bylo poznamenané i zkoušení. Nyní už jsme rozumnější. Na jednu stranu to může být plus, že se lidé na jevišti znají, ale na druhou to může být nebezpečné, že se přestanou překvapovat. Když někoho neznáte, tak musíte být neustále ve střehu.
Milan: Myslím, že oba dva rádi poznáváme na jevišti nové partnery. My se známe. Hrozně rád hraju s Klárou Trojanovou. Apolena s Honzou Fišarem.
Apolena: Osobně jsem zažila to, kdy partnerský – kolegiální vztah přerostl skoro v partnerský, tedy kdy jsme si s kolegou rozuměli tak, že už stačilo jen gesto a dělali jsme stejné gagy. To je ideální situace.
My taky.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
HUDBA
Sylvie Kreusch představí ve Futuru svoji průkopnickou tvorbu
Velké a odvážné emoce, brutální a expresivní lyrika, cit pro popové stylizace i experimentování. To je belgick celý článek
OPERA/ TANEC
FOK uvede Griegův klavírní koncert s Markem Kozákem
Ve Smetanově síni Obecního domu zazní 9. a 10. října 2024 Klavírní koncert Edvarda Griega v podání vynikajícíh celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 40. týden
Řidič slečny Daisy
Když se potkali poprvé, zdálo se, že je nemůže nic sblížit. Americký film oceněný čtyřmi celý článek