Scéna.cz 

Vlastimil Brodsky medailon

GEN: Vlastimil Brodský očima Jana Špáty
Portrét nezapomenutelného herce, od jehož narození dnes uplyne 95 let (1994). Režie J. Špáta. Připomeňme si výročí herce, který svým křehkým herectvím fascinoval nejen režiséry, ale i diváky medailonem v režii předního českého dokumentaristy Jana Špáty. Ten dal Vlastimilu Brodskému příležitost k moudré bilanci jeho hereckých i životních rolí a podařilo se mu v hercových výpovědích postihnout vzácnou povahu, která přirozeně prostupovala všemi Brodského postavami. Dala by se hutně vyjádřit například jeho životním ponaučením, že "člověk si má ze všech věcí, na které je krátký, dělat srandu".
Vysílání: 15.12., 21.50 hod., ČT art

Vlastimil Brodský se narodil ve znamení střelce 15. prosince 1920 v Hrušově na Ostravsku. Jeho mládí nebylo nikterak bouřlivé či odlišné. Bez problému odmaturoval na gymnáziu v Praze, kde se také krátce na to přihlásil do umělecké školy E. F. Buriana, ovšem s očekáváním, že se zlepší v tanci, kterému se původně chtěl plně věnovat. Dostal se dokonce až k tomu, že vedl taneční kurzy a poměrně obstojně stepoval. Burian v něm však cítil velký herecký potenciál, a proto mu doporučil právě herectví, Brodský jej vyslyšel, prý i přes nesouhlas své matky – paradoxně rovněž herečky.
Nejprve působil, ještě během druhé světové války, v divadle Větrník, střídavě se objevoval i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové, Nezávislém divadle a Pražském divadelním studiu. V roce 1948 pak na dlouhých šestatřicet let zakotvil ve Vinohradském divadle, občas hostoval i v Národním divadle.
Postupem času a jednotlivých rolí se Brodský v očích diváků vyprofiloval podobně jako Stella Zázvorková, coby představitel postav obyčejných lidí. Díky tomu patřil od 60. let mezi nejobsazovanější herce. Stejně tak mu šly třeba i role mrzoutů, zapšklého a protivného samorosta prý dokázal ztvárnit už ve svých dvaceti letech. Navzdory téměř stovce filmových a televizních rolí byl v hodnocení své kariéry vždy skromný. Z celé té spousty snímků, ve kterých působil, si nejvíce cení především Skřivánků na niti, Všechny dobré rodáky a Jakuba lháře, který mu dokonce vynesl i cenu Zlatého medvěda na berlínském filmovém festivalu. Prestižní ocenění získal jako jediný tuzemský herec v historii. Vděk častokrát směřoval vůči režisérům, s nimiž měl tu čest spolupracovat. Měl na ně podle svých slov prý „kliku“.
Vlastimil Brodský měl tu čest zahrát si po boku Jana Wericha, o němž vždy hovořil až s nebeským nádechem. S Werichem si zahrál v krátké humorné povídce Uspořená libra. Kapitolou samou o sobě je v rámci tvorby Vlastimila Brodského je práce v rozhlase a dabingu. Hajaja, Maková panenka či taťka šmoula patří k těm nejznámějším, rozhodně ale ne k jediným postavám, jimž propůjčil hlas právě Brodský.
Mnozí Brodského označují za zachránce nepříliš povedených scénářů. Svým prvotřídním a nekolísavým výkonem vždy dokázal daný snímek povznést na přinejmenším koukatelnou úroveň. Filmu zůstal věrný i po odchodu do důchodu, v roce 2001 pak získal Českého lva za výkon v Babím létě, který patří k vrcholným výkonům Vlastimila Brodského. Krátce na to jej však začaly naplno pohlcovat deprese a úzkost, s níž se už nějaký čas potýkal. Vyústěním byla sebevražda, jíž dobrovolně ukončil svou pouť životem na jaře 2002. Zanechal po sobě odkaz v podobě dvou potomků. Dcera Tereza se rovněž věnuje herectví, syn Marek je hudebník a výtvarník.