Scéna.cz 

Jiří Kylián překvapivě

Komorní divadlo Viola (či Poetická vinárna Viola, chcete-li) vstoupila na sklonku října do nové sezóny pod novým vedením Roberta Tamchyny s novými plány. První titul sezóny 2016/17 má název Kylián: Narozen v cizině. Pokud znáte tohoto významného tanečníka a choreografa z jeho práce v Nizozemském tanečním divadle v Haagu, budete bezpochyby překvapeni literárním pořadem, vycházejícím z jeho originálních surreálně laděných povídek. Ti, kdo naopak znají Kyliánovi experimentální filmečky, možná až tak překvapeni nebudou. Tvůrčí trojice, tedy Jiří Kylián jako autor, Jiří Lábus jako interpret a Tomáš Vondrovic jako režisér vytvořili půvabnou komorní inscenaci, kterou můžeme označit jako storytelling, ale s trochou nadhledu jako „multimediální“.

To proto, že jednotlivé sekvence vyprávění o fiktivní postavě Cohena je doplněno projekcemi krátkých filmů, v nichž Cohena (který tak trochu připomíná Charlieho Chaplina, ale i fiktivní postavu Járy Cimrmana) hraje sám Kylián. Postavu vidíme vycházet v dokonalém obleku s buřinkou z moře, kam se zase na konci příběhu vrací. Jistá malebnost a zároveň grotesknost filmových klipů, které doprovázejí přednes povídek, se dobře snášejí s lehce ironickou a zároveň věcnou interpretací Kyliánových povídek Jiřího Lábuse. Herec na počátku přichází na scénu s bustou záhadného Cohena, kterou po celou dobu „hlídá“ představení. Lábus, který jako by byl zároveň vypravěčem i postavou, nás seznamuje s Cohenem, jako s člověkem, který se narodil v cizině. Je tedy zároveň všude cizincem, a zároveň je jako globetrotter všude doma. Jako by volně létal nad světem, a se zvědavostí, lehkým humorným nadhledem, a zároveň melancholií, glosoval zdejší dění, zázraky, které stojí na hranici mezi reálným a virtuálním světem. A jak vnímá postavu Cohena sám Jiří Kylián? Do jisté míry se s postavou Cohena ztotožňuje, dává jí jisté autobiografické rysy, ale zároveň jako by stál nad ní. Prostřednictvím Jiřího Lábuse a také filmové stylizace Jiřího Kyliána tak s Cohenem procestujeme svět, třeba s úhoři putujícími do Severního moře, anebo dokonce na perském létajícím koberci. Svérázný poetický tvar, který zahájil sezónu, se k intimnímu prostředí Violy hodí. Je příjemné tu posedět.