Scéna.cz 

Výtvarné tipy 48. týden

Příběhy předmětů - Teplo domova
O Loosově vile, o záhadné smrti jejího majitele a o překvapené svědkyni (2011). Připravil J. Střecha. Pan Müller spoluvlastnil a řídil jednu z největších stavebních firem v Československu. Když se v polovině dvacátých let rozhodl postavit dům v pražských Střešovicích, mělo to být sídlo rodinné i reprezentativní zároveň. Pro jeho návrh si vybral slavného architekta: Adolfa Loose. Vznikl krásný a jedinečný dům, ve kterém ale trochu scházelo teplo domova. Tak to alespoň vnímala dcerka Müllerových Evička. V roce 1948 byl dům znárodněn a personál odešel. Pan Müller musel sám topit a v roce 1951 se v kotelně otrávil uhelnými zplodinami. Náhoda nebo sebevražda? Architektonicky jedinečný dům byl přebudován na kanceláře, jeden čas tu byla ubytovna arabských studentů. Paní Müllerová, které bylo přiděleno místo správcové, obývala pokojík pro řidiče a stala se objektem šikany ze strany komunistických institucí. Mohla emigrovat, přesto dům nikdy neopustila. Bojovala o každý detail chátrajícího stavby, psala architektům do zahraničí prosby o pomoc. V roce 1968 zemřela na infarkt. V devadesátých letech byl zdevastovaný dům v restituci vrácen dceři manželů Müllerových, žijící v emigraci. Eva se na dům svého dětství již nikdy nepřijela podívat a odprodala ho městu. Praha pak vilu zrestaurovala do původní podoby, kterou jí dal Adolf Loos.
Vysílání: 04.12., 14.10 hod., ČT2
Opakování: 09.12., ČT2

Soukromí mistrovského díla III: Watteau
Velikán francouzské malby v Louvru očima znalců. Dnes třetí řada cyklu "Soukromí mistrovského díla" věnována velkému francouzskému malíři jménem Antoine Watteau. Narodil se na konci sedmnáctého století, za vlády Ludvíka XIV. a již za svého života dosáhl na rozdíl od svých současníků uznání i úspěchu. Jeho kariéra však trvala jen patnáct let, zemřel v pouhých sedmatřiceti letech. Přesto zanechal rozsáhlé dílo. Tisíce kreseb a více než dvě stě obrazů, po kterých toužili princové z evropských královských dvorů i soukromí sběratelé. V Louvru je jich třináct. Vzhledem k obrovské malířově produkci je to jen hrstka. Větší část této sbírky se do muzea dostala v polovině 19. století. Obrazy, které jeden čas upadly v nemilost, se po revoluci dostaly zase zpět na výsluní. Kolekce tohoto významného malíře se zdá být poměrně skromná, aspoň pokud jde o počet obrazů. Patří do ní však některá jeho nejkrásnější a nejslavnější díla. Během Studijních dní opustí Watteauovy obrazy stěny, rámy i ochranná skla, a shromáždí se v jednom sále. Postaví je na stojany, jeden vedle druhého, do denního světla. Jako v ateliéru. Bude tam s nimi skupina expertů z celého světa. Přišli je studovat, zkoumat, pozorovat. A mají k tomu ty nejlepší podmínky. Z tak těsné blízkosti mohou prozkoumat i to, co mělo očím zůstat skryto. Celé dva dny se budou na tyto obrazy dívat ne jako na umělecká díla, ale jako na předměty staré tři staletí. I ta nejmenší prasklinka, trhlinka či poškození, dokáže podat svědectví o tom, jak přežily tři sta let, ale i o technice tohoto žádaného malíře, který vytvořil unikátní styl a skvěle dokázal uspokojit potřeby svých četných obdivovatelů. Pierot, nebo také Gilles, je jedním z nejslavnějších a nejúžasnějších Watteauových obrazů. Objevil se naprosto nečekaně asi sto roků po smrti svého autora. Říká se, že ho našli úplně náhodou u jednoho vetešníka na náměstí de la Madeleine. Aby se ho zbavil, napsal prý na něj: „Kupte mě, jsem tu úplně sám." Je to zásadní Watteauovo dílo. Obraz tak velkého formátu však nemohl být vyrámován, a tak se všichni experti přesunuli do sálu za ním.
Vysílání: 01.12., 21.55 hod., ČT art
Opakování: 04.12., ČT art., 07.12., ČT art