Scéna.cz 

Vzpomínka na Jiřího Ornesta

(*27. 9. 1946 – †9. 4. 2017)
Jiřího Ornesta jsem znala od doby, kdy mu bylo přibližně patnáct, a já byla dítko ještě předškolní. Moje maminka tehdy vedla recitační skupinu, a v ní měla tehdejší puberťáky, kteří s divadlem sotva začínali. Když zkoušeli, seděla jsem většinou někde pod stolem a sledovala, co se děje. Největší legraci tehdy dělali dva kluci, kteří se oba později stali herci – Petr Svojtka a Jiří Ornest. Ti dva pak nějakou dobu hráli společně, dokonce založili soubor Růžový palouček. Později se jejich cesty rozešly, a Petr Svojtka svého kamaráda v hereckém nebi o mnoho let předběhl, tragicky zemřel v roce 1982. A já se s Jiřím Ornestem setkala až o mnoho let později, to už hrál na scéně Divadla Na zábradlí a zdálo se, že mu zralý věk svědčí jak herecky, tak osobně… Sérii jeho zajímavých divadelních rolí doplnila možnost zahrát si několik rolí ve filmech a seriálech, nicméně jeho doménou zůstalo divadlo. Jako člověk byl znám jako sarkastický komentátor a glosátor, člověk s nadhledem a velkým smyslem pro humor. Po těžké nemoci, která jej postihla před pár lety, už nic nebylo jako dříve. Na scénu se sice vrátil, ale čas nemilosrdně odtikával… Odešel ve věku 71 let.

Jiří Ornest se narodil divadelnímu režisérovi Oto Ornestovi (1913–2002) a herečce Jarmile Smejkalové (1924–1994), takže jeho cesta k divadlu byla logická a už od dětství vlastně očekávaná. V roce 1968 vystudoval herectví na DAMU, a velkou část svého profesního života strávil v Divadle E. F. Buriana (1968-90) V šedesátých letech založil s hercem Petrem Svojtkou divadelní skupinu Růžový palouček, v sedmdesátých letech spoluzakládal tzv. Divadlo ve Foyer a v roce 1987 Náhradní divadlo. Poté, co bylo Divadlo E. F. Buriana zrušeno, získal angažmá v Divadle Na Zábradlí, kde působil plných 25 let - jako herec, režisér, překladatel a autor písňových textů. Na zábradlí vytvořil osm režií a přes čtyřicet - nezřídka hlavních - rolí. V inscenaci Pokojíček (J. A. Pitínský, květen 1993) se poprvé setkal na scéně s režisérem Petrem Léblem, pozdějším uměleckým šéfem DNz. Za ztvárnění role Ludwiga Vosse v Ritter, Denne, Voss získal v roce 1996 nominaci na cenu Thalie a v témže roce obdržel za tuto roli Cenu A. Radoka za nejlepší mužský herecký výkon. K dalším výrazným rolím patřil Dr. Eduard Huml v Havlově Ztížené možnosti soustředění (1997), titulní role v Čechovově Strýčku Váňovi (1999), Alfons Morgenstern v Baladě o vídeňském řízku (G. Tabori, 2001) aj. Dále si zahrál např. v Náměstí Hrdinů (T. Bernhard, 2003), Zázrak v černém domě (M. Uhde, 2007), Tartuffe Games (Moliére, 2009), Asanace (V. Havel, 2012). Po těžké nemoci se vrátil na scénu rolí Psychiatra Paredesa v inscenaci Boarding Home (2014) a Staříka v inscenaci Anamnéza (2015). Jeho poslední rolí byl Druhý Oblomov ve hře Óm jako Oblomov (2016). Z jeho osmi režií připomeňme Krausovo Nahniličko (1994), Pokorného Milada (2007) nebo Greigovy Pyreneje.
Jiří Ornest si zahrál v desítkách filmů, ale i televizních seriálů, i když většinou rozsahem menší role. Připomeňme nejznámější tituly – Golet v údolí, Hanele, Mistři. Společně s Janem Krausem moderovali satirický televizní pořad Dvaadvacítka.