Scéna.cz 

Ostravar 2004

Národní divadlo moravskoslezské ve spolupráci s Komorní scénou Aréna, Divadelní společností Petra Bezruče a Divadlem loutek Ostrava uspořádalo již osmý ročník přehlídky činoherních divadel – Ostravar 2004. Ve dnech 3. – 7. března 2004 se mohli studenti a novináři seznámit s divadelní tvorbou v tomto regionu. V rámci přehlídky bylo odehráno celkem dvanáct představení na pěti scénách. Obecně lze říci, že inscenátoři v Ostravě upřednostňují představení v průměrné délce kolem tří hodin, což je obdivuhodné vůči hercům i divákům. Dále lze ocenit trend kooperace mezi jednotlivými scénami, zejména vzájemné hostování herců.

Z předvedených inscenací nejvíce zaujala takřka již putovní hra Petra Zelenky – Příběhy obyčejného šílenství v nastudování režiséra Václava Klemense v Komorní scéně Aréna. Prostor tohoto divadla lze označit za jedinou kukátkovou bytovou scénu v republice. Herecké prostředky zde využité jsou více než komorní. Hra Příběhy obyčejného šílenství velmi jemně podtrhla pouze a jen právě ono drobné šílenství v každém z nás a zejména lidskost každodenního všedního života.
Za objevnou lze označit hru přehlídky lze označit Trainspotting režiséra Tomáše Svobody v divadle Petra Bezruče. Téma drog a cool generace byla režisérem vtipně převedena do nápaditého divadelního podobenství. Z velkých pláten se na první místo zařadila inscenace Don Juan a Faust režisérky Věry Herajtové v Divadle Antonína Dvořáka. V rámci přehlídky byla uvedena jediná komedie – Vrátila se jednou v noci v režii Radovana Lipuse. Ta byla zejména strhující v prvé části, druhá šla tak trochu do ztracena. Autor těžil z humorných gagů – kdy se do pozemského světa vrátí matka syna po deseti letech od úmrtí v okamžiku, kdy jí syn nad hrobem oznámí, že se bude ženit. Zápletka je umocněna tím, že syn – Žid si má brát křesťanku.

Ostatní inscenace se potýkaly např. s inscenační bezradností, jak tomu bylo v případě poetického divadla v inscenaci Kouzelník z Lublinu režiséra Petera Gábora. Podobně u inscenace Malý ďábel režiséra Sergeje Fedotova. Snaha inscenovat detailní reálné divadlo s dramatizační úpravou a sloučením několika postav v jednu vedla k nečitelnosti. Hlavní téma – růst ďábla v každém z nás sice nabylo obludnosti, ale spíš díky diváckému utrpení. Inscenování klasického příběhu Faust v Divadle loutek v režii Martina Františáka ve stylu kabaretního představení bylo nápadité, ale postupně vrcholilo v inscenaci o níž lze s čistým svědomím prohlásit – bylo to peklo. Dále byly uvedeny ještě hry – Pokojíček, opět v režii Martina Františáka a Caligula režiséra Jana Mikuláška. Ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka pak experimentální představení Nejspíš sníš režiséra Radovana Lipuse. Bohužel komorní prostor v němž je velké množství postav spíš dusí.

Přehlídku Ostravar 2004 doprovázely také rozborové semináře, kde se kvalitou inscenací zabývali studenti divadelně teoretických oborů. V rámci festivalu byl vydáván též interní zpravodaj. Douška na závěr – přehlídka má své opodstatnění. Letos nás na ní překvapil sníh a také zjištění, že ani v centru města se úklidu chodníků nevěnuje v Ostravě žádná pozornost. Zvláštní. Ještě, že diváci najdou i přes tuto překážku cestu do divadla.