Scéna.cz 

Julius Caesar v Bridge Theatre

Nicholasi Hytnerovi, někdejšímu řediteli londýnského Národního divadla, a nyní řediteli nové komerční scény Bridge Theatre, se společně s jeho týmem povedl skutečně husarský kousek. Nevím, zda lze něco podobného aplikovat i u nás (asi ne), ale každopádně stojí za to na nový projekt upozornit. Londýnské Bridge Theatre existuje cca půl roku, ale už si přitáhlo pozornost celého světa, protože hned jeho první inscenace – speciálně pro divadlo napsaná hra Mladý Marx – byla prostřednictvím cyklu NT Live přenášena do kin celého světa. O to větší očekávání byla spojena s další inscenaci Bridge Theatre, totiž Shakespearovým Juliem Caesarem, opět v Hytnerově režii.

Zatímco u Mladého Marxe zaujalo více než provedení téma samotné (původní hra Richarda Beana), u Julia Caesara je to právě forma, která doslova okouzlí. Diváci se totiž stanou přímými účastníky řady politických shromáždění, která skládají do mozaiky fungování politického establishmentu v mnoha nuancích. Znovu zamrazí, když si uvědomíme, jak dokáže být William Shakespeare zas a znova aktuální. Není to tedy jen jakási alžbětínská „římská hra“, ale politická hra současnosti, které se chtě nechtě účastníme dnes a denně, ať už svou angažovaností, tak i neangažovaností, protestem i přitakáním. To je také důvod, proč nepůsobí násilně, že se odehrává v současných kostýmech (kostýmní výtvarnice Christina Cunningham).
Hytnerova produkce otevírá večer rockovým koncertem, který je součástí propagačního mítingu procaesarovské lobby, lidovou slavností, které se účastní dav příznivců (ve volném „koncertním“ prostoru obklopenému sedadly se promísí diváci s hereckým komparsem, který stimuluje a manipuluje reakce diváků). Vše se tedy odehrává na dotek stojícím divákům. Scéna Bunny Christie vymezuje hrací prostor rampami a platformami, které doslova vyrůstají uprostřed davu. Sugestivitu situací zdůrazňuje ostrý light design Bruno Poeta, a hudba Nicka Powella.

Caesar Davida Caldera v baseballové čepici se představuje jako charismatický lidem oblíbený vůdce (ne nepodobný Donaldu Trumpovi). Teprve postupně odhalujeme nebezpečí autokrata, schopného manipulovat davem, v čemž jej zdatně podporuje jeho pravá ruka Marcus Antonius (David Morrissey). Zpočátku trochu stranou stojí intelektuální Brutus Bena Whishawa, který je silnější v teorii než praxi. Snad i proto se až neuvěřitelně snadno nechá naverbovat spiklenci, kteří chtějí svrhnout Caesara. Ať už je obsazení rolí spiklenců ženami úmyslné (nejdůležitější je Cassius Michelle Fairley), či pragmaticky plnící genderové kvóty, zahraje to svou roli, a přidává do zápletky spiknutí nové barvy. Ukazuje zároveň i to, že násilné řešení situace, jakkoliv je vedou dobré úmysly, nikdy není ve prospěch věci. Naopak, způsobí většinou pouze anarchii a zmatek. Jak je důležité znát pravidla moci a umění manipulace, ukazují pak projevy nad rakví Caesara, kdy lehce rozpačitý projev intelektuála Bruta jednoznačně převálcuje populista Marcus Antonius, který si v pár minutách získá dav na svou stranu. Celá inscenace Julius Caesar je ukázkový případ toho, jak vhodná forma dokáže oživit a podtrhnout myšlenkově zajímavý příběh. I díky tomu se v něm Shakespeare opět stává naším současníkem.

Sečteno a podtrženo, Bridge Theatre se stal jednoznačně leaderem letošní divadelní sezóny, a Nicholas Hytner ukázal, že umí – nejen režírovat, ale chytrým a vynalézavým přístupem uspět jak ve veřejnoprávním, tak i komerčním sektoru.

www.aerofilms.cz