Scéna.cz 

Balada o složité lidské duši

Olbrachtův Nikola Šuhaj loupežník už několikrát inspiroval divadelní tvůrce. Kromě toho, že se v románu odráží autorovo pečlivé studium atmosféry Podkarpatské Rusi a mapování Šuhajova života v Koločavě i jinde, má v sobě knižní příběh stále cosi zvláštně podmanivého a fascinujícího. Kultovní muzikál dramatika Milana Uhdeho a Miloše Štědroně, inspirovaný Olbrachtovým románem, spatřil světlo světa v roce 1975 v brněnském Divadle Na provázku. Později se ujal i na jiných scénách. Velmi příznivému ohlasu se od premiéry v lednu roku 2000 těšilo nastudování Karla Brožka v královéhradeckém Klicperově divadle. Prvního uvedení na pražské profesionální scéně se muzikál Balada pro banditu dočkal letos v březnu v Divadle Na Fidlovačce. Slovenský režisér Peter Gábor však titul neuchopil jako „trampský muzikál“.
Hudební aranžmá se značně liší od toho, které známe z komorního pojetí brněnských tvůrců. Hudba pražské inscenace má v orchestrálním provedení punc klasického „velkého“ muzikálu. Písně Miloše Štědroně tím ale nedoznaly žádné újmy, naopak, zůstala v nich jejich původní působivost a trefně ladí s celkovým pojetím inscenátorů.

Scéna, pokrytá pytlovinou světlešedé barvy, „dřevěný plot“, spuštěný tahy tak, aby evokoval představu střechy vesnického domu nebo mříže v četnické cele, to vše citlivě dokresluje prostředí chudé Podkarpatské Rusi, život loupežníků v přírodě, ale i setkání hrdinů s mystickými postavami. (Postavy čarodějnic symbolizují nadlidskou sílu, s níž se Šuhaj setkává v osudových momentech života. Morana Lilian Malkiny disponuje démoničností a zvláštní schopností vidět věci z úhlu, který je běžnému smrtelníkovi skrytý.) Scénograf Jozef Ciller se neuchýlil k prostředkům a tvarům jednoduše popisným, jeho řešení probouzí naši představivost a emotivní obrazotvornost, přitom jasně vystihuje atmosféru baladického příběhu.

Poetický nádech dnes už kultovního českého muzikálu není v Gáborově pojetí vytěsněn, interpretace herců však nabízí složitější pohled na člověka. Důkazem je například Eržika, kterou ztvárnila Anna Remková. Ze svého partu vykřesala nejen lyričnost v podobě upřímné a silné lásky k Nikolovi, ale i smyslnou touhu vůči němu. Její poměr s četníkem Uhrínem (Jiří Racek) v době, kdy na ní leží tíha osamocení, nutí diváka neodsuzovat, ale porozumět bolesti její duše a touhy po naplnění.
Marek Holý v roli Nikoly Šuhaje odkrývá ve vztahu k Eržice v lyrických konturách čisté lidské „já“ hlavního hrdiny. Obdařil sice zbojníka syrovostí v jeho jednání a pudech, někdy až neuvěřitelně působící živočišností, obnažil však i jeho nejcitlivější části nitra. Právě ve výstupech s Annou Remkovou - Eržikou vidíme Šuhaje v intimním světle jako člověka, který potřebuje čerpat sílu a hledat útočiště v ryzím citu.
K silným zážitkům večera patří rozhodně výkony Pavla Nečase (Velitel četníků) a Ladislava Županiče (Mageri). Četnický šéf výstižně budí groteskní dojem ctižádostivého primitiva. Daleko nebezpečnější je ovšem krčmář Mageri - převlékač kabátů, bezpáteřní prospěchář. Jeho přítomnost vyznívá tragikomicky jako každý člověk, který žije podle filozofie, že na všem se dá bez ostychu vydělat.

Inscenace Divadla Na Fidlovačce není pouze dobrým muzikálem, příběhem s charismatickým hrdinou. Mistrně, téměř čapkovsky, nasvěcuje jednotlivé postavy z různých úhlů. Pomáhá lépe a jasněji pochopit vazby mezi nimi a pohnutky jejich jednání. Podobně jako i jiné inscenace na repertoáru tohoto divadla.

Milan Uhde –Miloš Štědroň Balada pro banditu
Režie Peter Gábor, dramaturgie Klára Špičková, scéna Jozef Ciller, kostýmy Katarina Holková. hudební aranžmá Karel Růžička, choreografie Martin Pacek, korepetice Martin Krč.
Divadlo Na Fidlovačce Praha.