Scéna.cz 

Havlovo nadčasové Pokoušení

V rámci projektu Podoby současného dramatu zařadilo tentokrát do svého repertoáru pražské Národní divadlo titul z fondu české dramatiky. Jednu z nejznámějších her z pozdější tvorby Václava Havla – Pokoušení. Vůbec poprvé ji uvedl vídeňský Burgtheater, v československé premiéře se hrála v roce 1990 v plzeňském Divadle J. K. Tyla. První česká scéna pozvala do Stavovského divadla k nastudování Havlovy hry amerického režiséra a dramatika Charlese Marowitze.
V jeho pojetí není hra jen absurdní dramatickou moralitou, odrážející vliv někdejšího totalitního systému na myšlení a jednání lidí. Inscenace dokazuje, že autorova reflexivní kritika je stále aktuální a potřebná, a navíc – představení je srozumitelné, neutápí se v abstraktních a symbolických rovinách, nepoužívá za každou cenu neobvyklé divadelní prostředky.

Nejsilnějším želízkem v ohni je preciznost vykreslení postav jako typů. Také humor, který se zvláštní lehkostí vyplývá z pronášených replik, z brilantně a energicky rozehrané situační komiky, se stal v průběhu večera příjemným osvěžením.
Nejen jistá etapa našich dějin, kterou hra připomíná (a s ní její ideologii), postavy s humornými českými jmény (Foustka, Fistule), ale i osobitý autorův smysl pro humor – dává kusu výrazně „českou dimenzi“. Možná i proto se na plakátech objevil titulek „Malý český Faust“.
Autorské poselství však zůstává průhledné pro diváka jakékoliv národnosti a v jakékoliv době. Úřad vědeckého ústavu, kde Dr. Foustka pracuje, může být klidně předobrazem některé komerční společnosti, politické strany, sekty – prostě jakékoliv organizace, která se snaží člověka ovládnout a vymezit mu mantinely pro povolené a zakázané vnímání světa. Foustkův vnitřní konflikt, spočívající ve snaze nezničit si svoji vlastní existneci, dobře to uhrát na obě strany a nezpůsobit si svým jednáním větší problémy, není cizí ani v naší konzumní společnosti.
Scéna, představující kancelář vědeckého ústavu, má současný moderní design. I herci v kostýmech Jany Zbořilové budí dojem „hrdinů naší doby“, hrdinů, kteří nepatří do časů normalizace. Havlovo Pokoušení vychází z faustovského mýtu a používá jeho prvků, ty však, v prostředí úřadu a s jeho řádem, omezujícím svobodu ducha, jsou značně „degradovány“ a nabývají groteskních poloh.

Vývoj chování a způsob myšlení Jindřicha Foustky má v podání Davida Matáska různé nuance, prochází však jasně čitelnou osou. Hlavní hrdina je zaměstnán v ústavu, který střeží vědecký názor a bojuje proti mysticismu. Spíš než učenec je Foustka úředník. Spokojený a netoužící po žádných změnách pokračuje ve vyprázdněném vztahu s Vilmou, s Fistulou a s vědci v ústavu jedná vždy pod vlivem nové situace tak, aby si neublížil a neohrozil své pracovní postavení. Ze stejného důvodu se zpronevěří i opravdovému citu vůči sekretářce Markétě. Ve Fistulovi Ladislava Mrkvičky je cosi ďábelského a groteskního zároveň. Stejně jako biblický ďábel přichází v nejméně očekávanou chvíli. Z invalidního důchodce se vyklube vlezlý našeptávač, odporný svým vzhledem a jednáním, přesto však schopný upoutat tím, co říká. Dialogy Foustky s Fistulou se odehrávají na menším pódiu, znázorňujícím vědcův byt. Minipódium je na scéně přisunuto blíž k divákům, takže lze intenzivně vnímat všechny repliky, které odhalují Fistulovu taktiku a Foustkovy reakce. A hlavně komické situace bravurně rozehrané oběma protagonisty.
Humorný nádech nechybí ani Primáři v interpretaci Františka Němce. Ve stylizovaném projevu, páchnoucím frázemi a snahou zaujmout, (i ztvárněním náznaků homosexuálních sklonů) pobavil Němec publikum svou „odvázanou“ hrou, karikaturou pseudovědce a šéfa.

Návrat k Pokoušení v režii hostujícího Charlese Marowitze nebyl ani trochu šlápnutím vedle. Některé věci totiž zůstávají, dostaly jen nový obal. Kolik toho z minulého režimu prosáklo do našich dnů? To je možná otázka, kterou si budete po shlédnutí inscenace klást. Poselství Havlovy hry je totiž silně nadčasové.

Václav Havel Pokoušení
Režie Charles Marowitz, scéna David Marek, kostýmy Jana Zbořilová, dramaturg Jan Hančil.
Hrají: David Matásek, Ladislav Mrkvička, František Němec, Martina Válková, Vladislav Beneš, Jana Janěková ml., Eva Salzmannová, Vladimír Javorský, Oldřich Vlček, Věra Galatíková alt. Kateřina Burianová a další.
Národní divadlo, Praha – scéna Stavovského divadla. (Psáno z premiéry 14. května 2004.)