Scéna.cz 

Opera na Pražském jaru 2004

Na programu mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro se pravidelně objevují rovněž divadelní představení. Tentokrát jich bylo možné zhlédnout celkem osm. Státní opera Praha se představila s nedávno premiérovanými inscenacemi Bizetovy Carmen (hudební nastudování: Claire Levacher, režie: Zdeněk Troška) a Dvořákova Dimitrije (hudební nastudování: František Preisler, režie: Michael Tarant).
Národní divadlo v Praze uvedlo Mozartova Dona Giovanniho a dále Dvořákovy opery Vanda (toto dílo se v ND dočkalo v květnu letošního roku hudebního i scénického vzkříšení německým dirigentem Gerdem Albrechtem a režisérem Vladimírem Darjaninem) a Čert a Káča (tato inscenace slovenského režiséra Mariána Chudovského, jejíž obnovená premiéra se uskutečnila v září loňského roku, patří již od roku 1990 ke stálicím operního repertoáru naší první scény). Vedle těchto děl nabídlo ND ještě po jednom představení Janáčkovy opery Výlety páně Broučkovy (s výborným výkonem tenoristy Jana Vacíka v titulní roli) a Její pastorkyňa, a rovněž Smolkovu hokejovou „operu“ Nagano.

Bývá zvykem, že v „pražskojarních“ představeních mimořádně hostují vedle nejlepších domácích sólistů také pěvci světového věhlasu. Tentokrát byly do Prahy pozvány mj. dvě legendární pěvkyně – britská mezzosopranistka Ann Murray a německá sopranistka Anja Silja. Murray zpívala Donnu Elvíru v Mozartově Donnu Giovannim (22. a v rámci Pražského jara 24. ) a Silja Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni (27. a v rámci Pražského jara 29. 5.). Obě umělkyně, ačkoliv kdysi patřily ve svých oborech k nejlepším, jsou již bohužel za zenitem a víceméně končí svou dlouholetou operní kariéru. V Praze předvedly kreace, které by na nejprestižnějších světových operních scénách již asi jen ztěží obstály, nicméně v případě obou lze hovořit (alespoň po výrazové stránce) jako o vysoce profesionálních výkonech. Silja navíc mohla opravdu zazářit vedle místy trochu pěvecky nevýrazné Heleny Kaupové (Jenůfa), v mnoha ohledech problematického Štefana Margity (Laca) a představitelsky poněkud matného Aleše Brisceina (Števa). Její hostování rovněž zapříčinilo, že bylo hlediště ND při obou představeních (to přažskojarní bylo zároveň derniérou inscenace) při Janáčkově Jenůfě opět po dlouhé době důstojně zaplněno.