Scéna.cz 

Dozvuky Pražského jara I.

Letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro již sice před několika týdny skončil, dojmy z řady pozoruhodných projektů, uskutečněných v jeho rámci, ale stále přetrvávají.
Smetanova Má vlast letos zazněla v podání Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK pod taktovkou světově proslulého českého dirigenta Jiřího Kouta. Jeho pojetí se vyznačovalo důrazem na technickou virtuozitu, výrazovou suverenitu a rovněž průzračnost tónu. Pražští symfonikové hráli pod jeho vedením s velkým nasazením a zasloužili se tak o opravdu důstojné zahájení letošního dramaturgicky i rozsahem pozoruhodného ročníku prestižního hudebního festivalu.
Na jeho programu se letos po dlouhé době objevilo například oratorium Antonína Dvořáka Svatá Ludmila. Dílo, které se (vzhledem ke svým extrémním interpretačním nárokům) objevuje na českých koncertních pódiích jen vzácně, zažilo svůj výsostný festivalový comeback (na Pražském jaru se objevilo po dlouhých třinácti letech) v podání České filharmonie, kterou řídil Jiří Bělohlávek. Jako sólisté se představili sopranistka Eva Urbanová, mezzosopranistka Bernarda Fink, basista Peter Mikuláš a tenoristé Aleš Briscein a Stanislav Matis, kterého patrně lze díky jeho suverénní interpretaci technicky i výrazově náročného partu Bořivoje označit za letošní festivalový objev. Na dvojím provedení oratoria spolupracoval rovněž výborně připravený Pražský filharmonický sbor.

Opravdový zážitek letos připravila divákům rovněž proslulá Academy St. Martin in the Fields, jejíž vystoupení bylo ozdobeno podmanivým (klavírním i dirigentským) výkonem Murraye Perahii. Obdobně se do srdcí diváků zapsaly rovněž další tělesa – například orchestr lipského Gewandhausu, londýnský BBC Symphony Orchestra nebo Schleswig-Holstein Musik Festival Orchestra. Posledně jmenovaný představil na pódiu Smetanovy síně Obecního domu perspektivní mladé hudebníky (do šestadvaceti let) z několika kontinentů, kteří se dokonalou souhrou a svěžestí projevu společně postarali o opravdu nevšední hudební zážitek.
Organizátoři letošního Pražského jara připravili pro své diváky také několik pozoruhodných novinek. S velkým ohlasem se setkaly například noční recitály (vynikající Garrick Ohlsson) nebo sobotní matiné mladých umělců v Sále Martinů hudební fakulty Akademie múzických umění (především výborné klavíristky Jaroslava Pěchočová a Markéta Týmlová).
Ze skladeb, které letos byly na festivalu premiérovány, patrně nejvíce zaujala Erbeniáda Pavla Blatného v působivém provedení Státní filharmonie Brno, kterou řídil Petr Altrichter. Za zmínku stojí rovněž skladba Tesknice od Martina Smolky. Na festivalu ji pozoruhodně provedla Pražská komorní filharmonie pod vedením nadějného dirigenta Tomáše Netopila. Diváky zaujala také Kantáta o čaji Lukáše Hurníka, kterou interpretoval v rámci své „procházky“ českou hudbou osmi století vokálně-instrumentální soubor Gutta musicae.
Na festivalu letos zazněla rovněž tvorba soudobých českých skladatelů. Za zmínku stojí například III. invence Jana Klusáka z roku 1962 nebo nově revidovaná verze poslední 7. symfonie „Klíče království“ Jana Hanuše. Organizátoři neopomněli také letošního oslavence Petra Ebena - v bazilice sv. Jakuba byl uveden opravdu reprezentativní výběr z jeho varhanního díla.