Nad „sídlištní poezií“ Jaroslavy Jenčíkové
autor: Scena.cz
Svou poslední sbírku poezie nazvala Jaroslava Jenčíková příznačně k jejímu obsahu Mezi námi paneláky. Básně, které autorka psala od začátku 80. let, nasvěcují z různých úhlů život lidí na mladoboleslavském sídlišti. Reflexe o totalitě konzumu, který stále stejně omezuje smysluplnou existenci člověka, rodinné osudy, jež mnohým čtenářům mohou leccos připomenout, ale i vtipné vnímání této reality s osobitým nadhledem, to vše lze nalézt ve zmíněné knížečce. Dílko je doplněno velmi výmluvnými fotografiemi Luboše Plachého a Jiřího Čermáka. Na snímcích jsou zachyceny typické sídlištní motivy.
Jaroslava Jenčíková dosud vydala pět knih. Verše v knihách Co jsem ti neřekla…, Videoklip duše a Když holky pláčou jsou sondou do duše žen v různém věku. Básnířka vydala také sbírku krátkých humorných próz z rodinného deníčku s názvem Synonáda. Ve výčtu tvorby nesmím zapomenout ani na bodré veršíky inspirované životem na Moravě Krajina s ústy od vína.
Právě na Moravě ve Valticích autorka vystudovala vinařskou střední školu. Potom ještě absolvovala pedagogickou školu v Praze a dnes působí jako vychovatelka v Mladé Boleslavi. Tady v roce 1984 založila Divadlo poezie, jehož je scénáristkou a režisérkou.
Co jiného dát pod drobnohled než život. Život svůj, život kamarádek. Jsou to vlastně minipříběhy obyčejných žen z běžného života. A ony se v tom nacházejí, což mě těší.
Jim se to líbí, protože to jsou jejich osudy, jejich příběhy. Například jsem poslala jednu svou knihu strýci na Moravu a on mi pak řekl: „Tož, pošli jich víc! Ty ženské si to tady opisujó.“ To je pro mě poklona, že si někdo dá práci a opisuje si básničky, protože se mu líbí. Myslím si, že ty básně jsou přitažlivé, protože jsou jednoduché. A já jsem chtěla, aby byly jedno-duché. Jestli dnes poezie na něco umírá, tak na nesrozumitelnost.
Pro „sídlištního člověka“, o kterém píši, je typické to, že i v přeplněném světě je často sám. To je problém lidí, kteří žijí v paneláku. Mají k sobě tak blízko, a přitom strašně daleko. Mladá Boleslav je zvláštní město tří světů. Původní část, kam můžeme jít třeba za kulturou je jakoby oddělena od fabriky a sídlištního multiměsta, kde žije většina lidí. Na sídlišti ale žijeme a musíme se s tím nějak vyrovnat a je to problém každého člověka, jaký svět v sobě a okolo sebe vytvoří.
Protože tady žiji, narodily se tu obě mé děti a strávila jsem tu většinu svého života. Je to můj domov už delší dobu. To poznáte také z toho, že mezi těmi „sídlištními básničkami“ je velký časový rozdíl. Například jsem do sbírky dala báseň „Balt a Bajkal“, o kdysi nedostižných exotických názvech našich samoobsluh, a o kousek dál najdete říkadla o nových hypermarketech (např.“V Mekáči u Kaufláče”).
Také o těchto prázdninách jsem tradičně otevřela básnické sbírky. Vracím se k známým autorům, například k Seifertovi nebo Halasovi. Letos jsem si také koupila soubor Dítě ve skleníku a díky němu jsem zabrousila do trochu odlišného světa americké poezie. Ve volném čase připravuji svoji novou sbírku.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
DIVADLO
Divadelní tipy 40. týden
Komici na jedničku - Jindřich Plachta
Petr Nárožný tentokrát o talentu, lidskosti a nezapomenutelných rolíc celý článek
HUDBA
MdB uvede muzikálovou komedií Čarodějky z Eastwicku
Zlatým hřebem oslav dvacetileté existence Hudební scény Městského divadla Brno bude premiéra oblíbené magické celý článek
OPERA/ TANEC
Prodaná nevěsta ze Štýrského Hradce
Prodaná nevěsta ze Štýrského Hradce
Komická opera Bedřicha Smetany zpívaná v němčině. V inscenaci Opery v r celý článek