Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jakub a jeho pán v Disku

autor: archiv divadla

Divadlo DISK uvede hru Milana Kundery Jakub a jeho pán v premiéře 4. prosince 2004 v 19.30 hodin. Hrají studenti IV. ročníku KČD DAMU. Hra Jakub a jeho pán byla vydána v roce 1975. Známou se stala především inscenace Činoherního studia v Ústí nad Labem z téhož roku (režie Ivan Rajmont, jako autor skutečně podepsán Evald Schorm, v hlavních rolích Karel Heřmánek a Jiří Bartoška). Kunderova dramatická variace byla uvedena v řadě evropských zemí i ve Spojených státech.
Inscenaci nastudoval režisér Zdeněk Bartoš. Jedná se o jeho absolventskou inscenaci.

Proč jsi zvolil právě tento titul?
Od prvního čtení mě bavilo, že je to divadlo, které každou chvíli vypadává z vyprávěného – tedy hraného – příběhu. Je tam jeden zcizovací efekt za druhým, dovoluje to nadsázku, ironii, divadlo na divadle, hru s tím příběhem. A taky je to o lásce, nebo spíš erotických fantaziích a jejich nenaplnění, o svobodě myšlení, o přátelství, což jsou hodnoty, jejichž projevy se v průběhu času mění, ale podstata zůstává stejná. Takže myslím, že parta mladých lidí, kteří spolu čtyři roky žijí v jednom ročníku, k tomu má dost co říct. Navíc mám rád Francii a francouzskou kulturu, původně jsem francouzštinu vystudoval. Tahle hra má tamní šmrnc a přitom ji napsal český autor. A ne ledajaký.

Jak se ti daří vyrovnat se s „osmnáctým stoletím“?
Celkem snadno, z té hry vane víc duch šedesátých let s jejich svobodomyslností, idealismem, rozvolněností, včetně sexuální, i s tím neslavným rozčarováním a vystřízlivěním na konci. Takové bylo vlastně i libertinské osmnácté století s tím finálním výbuchem revoluce. Vizuálně hledáme spíš jen „rokokové“ siluety s použitím současných materiálů a střihů. Takže třírohé klobouky, kordy a vějíře chybět nebudou, ale nepůjde o žádnou „dobovku“, spíš o variaci na osmnácté století z perspektivy začátku století jednadvacátého.

Použil jsi slovo „variace“ - jak ses vypořádal s tím, co Milan Kundera nazývá „variací“? Lze mluvit o nějakém žánru?
Právě že těch žánrů je tam víc – chvíli je to „pohodářské“ road movie, chvíli sentimentální drama, pak zase skoro dryáčnická fraška, místy to zavání westernem nebo jiným vysloveně akčním žánrem (souboje, scéna na šibenici), je to groteska i tragédie. To mě na tom hodně baví. Žánrové variace se snažíme podpořit i ve scénické hudbě, kterou pro nás exkluzivně skládá studentka HAMU Markéta Mazourová.

Je text, který tolik odkazuje k vyprávění, vhodný pro divadlo?
Jistě, protože je to vyprávění dynamické, a hlavně demonstrované, hrané. Hra nemá vlastně daleko od brechtovského epického divadla, i když dramatický prvek samozřejmě neschází – jednak i uvnitř těchto „vyprávěných příběhů“ se postavy rozhodují a prožívají různé vnitřní konflikty, jednak už tím, co a jak vyprávějí, na sebe spoustu věcí prozrazují. Vyprávění si často vynucuje své pokračování, postavy svévolně manipulují svým autorem. Pro mě další zábavná věc, tenhle „pirandellovský“ efekt je mi blízký.

Jak byste charakterizoval dvě hlavní postavy?
Jakub má v sobě jistě švejkovskou žvanivost a Sanchovu pragmatičnost a selský rozum, Pán zase nezáludnost a naivitu dona Quijota i rádoby donjuanovské holedbání a fanfarónství. Pro mě jsou to hlavně dva přátelé, kámoši, kteří se pohádají a pošlou „do chlíva ke kozám“ (i jinam), ale v kritickou chvíli jeden druhého podrží. To se nepoštěstí každému.

30.11.2004 14:11:02 JoMe | rubrika - Zveme ...

TIP!