Scéna.cz 

Výtvarné tipy 14. týden

Design (6/17)
Křeslo Paimio, ze sanatoria do obýváku. Příběh stylového díla finského návrháře Alvara Aalta. Francouzský dokumentární cyklus. Křeslo Paimio je jedním ze symbolů tvůrčí práce finského návrháře Alvara Aalta. Toto křeslo bylo původně určené v roce 1931 pro Sanatorium Paimio ve Finsku. Tak získalo i své jméno. Sám Aalto tvrdil, že jeho cílem bylo propojit práci architekta s oblastí designu. Proto křeslo Paimio, revoluční svou koncepcí a smyslem pro ergonomii, nabízí pacientovi ideální pozici při dýchání a maximální využití slunečních paprsků během léčby. Jako základní materiál si Aalto vybral dřevo. Navíc ve spojení s technikou ohýbaného nábytku, umožňující vytvářet zajímavé křivky, přispěl architektuře novými výrazovými prostředky. Obohatil moderní umění o nový přístup – organický design. Křeslo Paimio se následně stalo symbolem humanistického a ekologického přístupu a dodnes se považuje za kultovní předmět skandinávského designu.
Vysílání: 08.4., 15.15 hod., ČT2
Opakování: 11.4., ČT2., 12.4., ČT2

Duše a těla Evy Davidové
U příležitosti dnešního Mezinárodního dne Romů uvádíme dokumentární poctu významné české etnografce, jejíž fotografie z romských osad v druhé polovině 20. století jsou unikátním svědectvím o skutečném životě romského etnika v tehdejším Československu (2019). Režie M. Pátek. Eva Davidová (28. prosince 1932 – 21. září 2018) byla česká historička umění, etnografka, socioložka a fotografka. Patřila k zakladatelům české romistiky. Vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, svojí diplomovou prací obhájila Romy jako specifické etnikum. Do roku 1976 pracovala v Sociologickém ústavu Akademie věd. Od padesátých let se věnovala romské kultuře a sociologii. V letech 1958–1959 pořídila snímky kočovných olašských Romů, kteří se poté museli na základě zákona nuceně usadit. Ve fotografické dokumentaci života Romů pokračovala i v dalších letech. Její unikátní sbírka romského folkloru se nachází v Rakouské akademii věd. Přednášela romistiku na univerzitách, byla členkou International Romani Union a Gypsy Lore Society. Dokumentární snímek zachycuje tuto jedinečnou průkopnici na poli studia romské kultury v posledních dnech jejího života. Jeho tvůrci se z jejího českokrumlovského domova vypravili také do romských osad na Slovensku, s nimiž udržovala nejužší kontakt. Od doby jejích návštěv se v životě lokalit mnoho nezměnilo a zůstalo i to, že zdejší obyvatelé nosí svou "Evičku" hluboko v srdcích, stala se pevnou součástí jejich kolektivní paměti.
Vysílání: 08.4., 17.00 hod., ČT2
Opakování: 13.4., ČT2

Kus dřeva ze stromu (13/26)
S výtvarníkem Martinem Patřičným o kráse dřeva a práci s ním (2008). Připravil B. Ludvík. Jediné exotické dřevo, které u nás roste a můžeme jím tedy s čistým svědomím zabušit u Patřičných na dveře, je dřevo katalpy. Za stromem se nevypravíme do lesa, ale na náměstí do Roztok u Prahy. Katalp tam roste hned několik. Neseznámíme se však jen s katalpou, ale poznáme také eben, gabon, mahagon, ovangol, bubingu, padouk, zingano a koto. Ukážeme si, že jsou dřeva, která neplavou, ale padají jako kámen ke dnu. Je toho tolik, že sedmnáct dřevěných minut uteče jako voda. Bude-li nějaké příště, zaleží i na vás a vašem zájmu o pokračování. Natočeno je dalších 13 dílů a v nich na vás čeká třeba dřevo akátu, břízy, vrby a dalších našich stromů.
Vysílání: 09.4., 14.30 hod., ČT2
Opakování: 14.4., ČT2

Příběhy domů: Poslední ze všech...?
Krematorium jako poslední z pozemských domů (2008). Režie K. Žalud. Cyklus Příběhy domů doposud představoval příběhy lidí, kteří s konkrétním domem spojili svůj život, v tomto dokumentu se vypráví o těch, kteří s architektonicky významným a přitom ojedinělým domem spojili svou smrt. Brněnské krematorium je nejvýše ceněnou stavbou jednoho z největších českých architektů první poloviny dvacátého století Ernsta Wiesnera. Právě na této realizaci lze působivě dokumentovat Wiesnerovu snahu o jednotu interiéru a průčelí. Fasáda pro něho nebyla nikdy pouze podkladem pro dekorativní prvky, ale působivě vždy dokreslovala vyznění samotného účelu stavby navenek. Na nebožtíka pak můžeme s trochou nadsázky pohlížet jako na obyvatele této monumentální stavby. Obyvatele budovy, ve které definitivně končí pouť člověka po všech jeho dosavadních domech. A zde platí slova jednoho z těch, kteří v dokumentu vypovídají: "Krematorium, to je takový náš poslední dům, který obýváme, i když jen na pár dní. Po celoživotní cestě všemi ostatními domy, v nichž jsme kdy bydleli. Je to takové poslední číslo popisné. Odtud jdeme vstříc už jen zpopelnění a po něm se spojujeme s přírodou ve formě kouře, co se rozptýlí ve vzduchu. Pak už žádné domy pro své přebývání nepotřebujeme, protože se stáváme součástí nekonečného všehomíra."
Vysílání: 09.4., 19.25 hod., ČT2

Karlštejn – Císařská klenotnice
Miroslav Táborský představuje středověký hrad plný vzácných podkladů, jenž je jedním z adeptů na zápis na prestižní seznam UNESCO (2017). Režie O. Kallus. Karlštejn byl založen českým a římským králem, později císařem Karlem IV. Původně šlo o skromnou stavbu o jedné věži. Až později se měl panovník rozhodnout využít toto místo k uložení a ochraňování korunovačních klenotů Svaté říše římské a vzácných relikvií. Stavba byla zahájena 10. června 1348 a trvala téměř deset let. Vnitřní výzdoba hradu byla dokončena až v roce 1365. Jednou z nejvzácnějších částí Karlštejna je kaple sv. Kříže – místo uložení korunovačních klenotů. Pozlacená klenba spolu se 129 deskovými obrazy mistra Theodorika vytváří jeden z nejzachovalejších gotických interiérů na světě. Dnešní podoba hradu, jak jej známe, ale není zcela totožná s původní. Je výsledkem zásadní přestavby z konce 19. století, která ve snaze vrátit hradu gotický vzhled setřela do značné míry prvky předchozích slohů. Karlštejn je jednou z našich nejvýznamnějších památek a je bezesporu i naším nejznámějším hradem.
Vysílání: 11.4., 18.15 hod., ČT2

Emoce v umění: Bolest (13/24)
Katalánský všeuměl a spisovatel Ramón Gener se tentokrát bude zabývat lidským utrpením, které přineslo nesčetné plody umělecké tvorby (Premiéra). Španělský hudebník, pianista, humanista, zpěvák, píšící a moderující všeuměl Ramón Gener, jehož seriál To je opera (This is opera) jste měli možnost nedávno sledovat na televizních obrazovkách, vytvořil v roce 2017 čtyřiadvacetidílný cyklus This is art, který jsme česky nazvali Emoce v umění. V úvodním díle mj. říká: „Mám rád ty, kteří se dokáží vyjádřit skrze umění, aby sdíleli to nejuniverzálnější: emoce! Obraz, socha nebo píseň mě inspirují, vyvolají ve mně vzdor, lásku nebo dojetí. Miluji umění! V kontaktu s ním se sami proměňujeme v cosi jedinečného.“ Bolest je v našem životě přítomná od prvního okamžiku. Od chvíle, kdy spatříme světlo světa. Je nedílnou součástí života, pociťujeme ji od narození a nepřestaneme ji vnímat až do smrti, a proto se také stala v umění velmi častým tématem. Gener bude mj. vyprávět o životních osudech mexické malířky Fridy Kahlo, která žila a tvořila v první polovině 20. století.
Vysílání: 05.4., 00.00 hod., ČT art
Opakování: 08.4., ČT art

Velikáni umění: Canaletto
Canaletto a Benátská kultura. Britský cyklus dokumentů. Během několika posledních let filmaři po celém světě natáčeli nejzajímavější výstavy úžasných osobností umění naší historie. Nejen že se nám podařilo tyto významné události zaznamenat, ale měli jsme i možnost nahlédnout do zákulisí galerií a muzeí. Výstavy jsme pak využili jako odrazový můstek k důkladnějšímu studiu. Dnes se zaměříme na výstavu roku 2017 v Buckinghamském paláci v Londýně.
Vysílání: 07.4., 23.00 hod., ČT art
Opakování: 11.4., ČT art