Scéna.cz 

Inscenace Juráčkových posledních deníků z let 1974-1989

Divadelní soubor Tygr v tísni, působící v Divadle VILA Štvanice, připravil divadelní adaptaci dosud nevydaných deníků Pavla Juráčka, režiséra a scénáristy české filmové Nové vlny, s názvem DENÍK 1974-1989 v režii a dramaturgii Ivo Kristiána Kubáka a Marie Novákové.
Inscenace mapuje Juráčkův rozháraný život po zákazu tvorby a vyhazovu z barrandovských studií po roce 1968, dobu setrvalého tlaku ministerstva vnitra po podepsání Charty 77, nucenou emigraci do Mnichova a návrat zpět do vlasti bez možnosti tvořit a pracovat.

Premiéra proběhne s ohledem na aktuální vládní opatření 8. 6. ve 20:00 hod v Divadle VILA Štvanice, další reprízy pak 9. a 13. 6. od 20:00 tamtéž.
“Inscenace představuje existencialistický čtyřportrét chorobného psavce, neustále o sobě pochybujícího a sebezpytujícího génia, jehož talent, fantazii a vůli k životu dusí příkazy, zákazy, cenzura, diktovaný vkus, nucená emigrace do cizího světa a vlastní lenost a rezignace,” říká režisér Ivo Kristián Kubák.
Podoby Pavla Juráčka hrají Jiří Böhm, Tomáš Havlínek a Petr Šmíd. Všechny jeho ženy hraje Marie Švestková. Scénografii tvoří naddimenzovaná vana. Prostor, kam Juráček utíkal prokrastinovat, tříbit myšlenky a léčit kocovinu.

“Deník 1974–1989 dosud knižně nevyšel, Tygr v tísni získal textový materiál přednostně. Tygr v tísni navazuje na inscenaci předchozích zápisků Deník 1959–1974, která měla premiéru v roce 2012,” připomíná dramaturgyně inscenace Marie Nováková.
Ve světě normalizovaného Československa ani ve světě západoevropské metropole není Juráček schopen se zorientovat a uplatnit. Inscenace je výpovědí člověka, který zaplál a shořel na vrcholu sil. Ve chvíli světové slávy, ve chvíli, kdy natočil náročný velkofilm Případ pro začínajícího kata, do kterého investoval veškerou tvůrčí energii, ve chvíli, kdy se znovu oženil a narodil se mu syn, přijely tanky a život skončil.
Pavel Juráček začal pustnout, docházely mu vydělané peníze, vztahy se rozpadaly a malá naděje, že v emigraci začne svobodně psát se záhy rozplynula.
Jednak proto, že chtěl zkrátka tvořit doma a jednak proto, že měl vysoké nároky na sebe sama a nemístné nároky na své spolupracovníky a zadavatele. Příběh Pavla Juráčka je také podstatným příspěvkem k příběhům českých emigrantů a jejich obtíží mimo vlast.

“Naštěstí si Juráček den co den psal obsáhlý, pregnantně formulovaný deník, který byl v době společenské izolace jeho nejlepším přítelem, svědkem duševní temnoty a stavu společnosti. Málokteré dílo tak nemilosrdně vypráví o životním krachu, bez katarze, ale zato s notnou dávkou černočerné ironie,” dodává Marie Nováková.