Scéna.cz 

Paměť jedné středoevropské rodiny ve 20. století

Činohra Národního divadla Brno uvádí poprvé v česku novou hru Toma Stopparda LEOPOLDSTADT v režii Radovana Lipuse. V tomto divadelním opusu se představuje téměř celý soubor Mahenovy činohry. Proslulý britský dramatik Tom Stoppard napsal podle vlastních slov svou poslední hru. Leopoldstadt, uvedený ve světové premiéře v londýnském Wyndham’s Theatre v roce 2020, je titulem velmi osobním a nebývale opulentním. Českým divákům se velkolepá rodinná sága představí necelý rok po prvním uvedení. Její téma má v kontextu historických spojnic mezi Vídní a Brnem, Tomem Stoppardem a Tomášem Strausslerem společného mnohem víc, než bychom od dramatického textu očekávali.

„Jsem hrdý na to, že jsem Brit, že jsem občanem národa, ke kterému lidé vzhlížejí pro jeho… prostě… pro smysl pro fair play a parlament a všechny možné svobody, pro poskytování azylu exulantům a uprchlíkům, pro královské námořnictvo, královskou rodinu… teď je mi to trochu trapné. Ale tak už to je, nic jiného mi nezbylo. Jo, zapomněl jsem na Shakespeara.“ Toto osobní vyznání Toma Stopparda ve hře Leopoldstadt říká jeho alter ego, postava Leopolda Rosenbauma, která v exilu přijme jméno Leonard Chamberlain.
Vídeň je v roce 1899 kulturním středem světa. V dobře situované židovské rodině Merzových se přelom století očekává s nadějí na převrat ve společenském i politickém myšlení. Vídeňští patrioti se těší na světovou výstavu v Paříži, kterou reprezentuje Mahler se svou Druhou symfonií, Gustav Klimt s obrazem Filosofie a mnozí další. Za neurologem Sigmundem Freudem jezdí kvůli psychoanalýze lidé z celého světa. Protižidovské zákony byly zrušeny, vyhlídky na zářivou budoucnost podporuje kniha Židovský stát novináře Theodora Herzla a vídeňští Židé už nemusí žít pouze ve čtvrti Leopoldstadt. Zdá se, že antisemitismus v Rakousku-Uhersku je na ústupu, ale…

Nejnovější hra britského dramatika židovského původu Toma Stopparda (*1937) líčí příběh jedné rodiny mezi lety 1899 až 1955. Je to příběh Židů, Vídně, Evropy a především silného rodinného pouta, které přetrhaly teprve hrůzy holokaustu. Hra se zakládá zčásti na autobiografickém základu, sám Stoppard unikl před nacistickým terorem z rodného Zlína do Velké Británie na sklonku druhé světové války.
„Když děti dospějí a mají svoje děti, nastane dříve nebo později doba, kdy se člověku vrací do života jedna a táž myšlenka: ,Škoda, že mě otec a matka už nemohou vidět!̓ A toto je samozřejmě jedna z těch situací, protože právě v Brně absolvoval vysokou školu můj otec Evžen Straussler: před sedmdesáti pěti lety studoval na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Proto jsem s neobyčejným potěšením přijal tuto poctu od jiné stejně znamenité vysoké školy v tomto městě, od Janáčkovy akademie múzických umění, o níž jsem slyšel, že má s Masarykovou univerzitou velmi dobrý kontakt. Tak se uzavírá kruh mezi mladým absolventem medicíny a poctěným dramatikem,“ tato slova pronesl Tom Stoppard při přebírání čestného doktorátu v Brně v roce 2007.
Hru uvádí v překladu Pavla Dominika. Režie Radovan Lipus, neodmyslitelně spjatý nejen s proslulými dokumentárními cykly Šumná města a Šumné stopy, ale také s pravidelným inscenováním her Toma Stopparda.

www.ndbrno.cz