„Divadlo je kosmopolitní záležitost,“ říká Daniela Šinkorová
autor: archiv divadla
„Cítím se krásně, jsem šťastná, že u toho byla zase máma, jako když jsem získala Thalii poprvé. Je to pro mě strašná čest, že jí mám podruhé, a mám radost, že se porota tenkrát (pozn. Byla to před dvěma lety Thálie za Zuzanku v Kristiánovi) nezmýlila a že jsem potvrdila, že, když jsem muzikál vystudovala, dělám ho dobře. Jsem zároveň šťastná, že je to Sally Bowles z Kabaretu. V té roli se spojily všechny mé sny ze školy a z dětských let. Byla to obrovská práce a jsem za ní vděčná,“ to byla bezprostřední reakce jedné z nejobsazovanějších hereček - zpěvaček mladé generace. Proslavila se nejen ve scénických muzikálech (Cats, Chicago, Pokrevní bratři ad.), ale též v seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Proslýchá se, že režisér Hynek Bočan pro ni připravuje novou seriálovou roli.
Já je nejen mám ráda, ale na škole jsem je všechny odzpívala – u paní Ungrové. A kromě toho je všechny znám. Mám doma strašný stohy not a znám od Bernsteina a Sondheima všechny, nebo alespoň většinu. Snažím se mít přehled, protože je to moje povolání. Mám ráda klasickou hudbu a myslím, že klasické muzikály jsou na zpívání nejtěžší.
O těch mých rolích lidé moc nevědí, protože nejsou tak mediálně známé, ale já už dělám muzikál deset let. Když pominu role jako Drákula, kde se jenom zpívalo, a Kočky, kde se zpívá a tančí, tak hodně hraju činoherních rolí. Muzikál jsem začala dělat, protože mě bavila nejdřív činohra, a pak jsem si říkala, že každý dobrý činoherní herec by měl taky umět zpívat a pohybovat se. Mně vyhovuje spojovat dohromady všechny tyhle tři věci. A tak se mi líbilo hrát v klasických muzikálech jako Sweet Charity, Sugar v Někdo to rád horké nebo ve Vlasech.
Víte co – nemám. Já se snažím těm snům vyhýbat, to mě naučil táta, abych byla realistka, a snažila se dělat svou práci nejlépe jak můžu. A o to se snažím. Jediné, co bych si přála – abych měla možnost dělat pokaždé roli, kterou jsem si ještě nestihla vyzkoušet. A je to jedno, jestli je to na divadle, ve filmu nebo v televizi nebo jestli budu dabovat (což jsem ještě nikdy nezkusila), nebo moderovat něco v rádiu, nebo dělat něco jiného. Baví mě měnit ty činnosti, střídat tu práci a snažit se být pořád lepší.
Já si myslím, že československá kultura se nikdy nerozdělila, že umělci Čech a Slovenska nikdy neztratili kontakt, ta společná kultura se nezapře. Máme stejné kořeny, pouto se nezpřetrhalo, děláme společné přehlídky, vzájemné zájezdy. Já bych to vůbec neřešila. Já se snažím mluvit česky, opravdu se snažím vzít profesionálně do rukou český jazyk, neudělat si ostudu před diváky. A jestli si někdo myslím, že ten můj výkon stál za to, jsem vděčná. Myslím si, že divadlo je kosmopolitní záležitost…
To je srandovní otázka. Ř je pro mě to nejjednodušší. Nejtěžší bylo naučit se hlásky, které se rozdělují jen milimetrama. D, T, L, to normální lidi ani neslyší, ale na tom je to celé založené. To jsou tak drobné rozdíly, že je těžké to rozlišovat. Já se snažím od rána do večera mluvit česky i v soukromí, číst česky, i nahlas. Pracuju na tom doma každý večer.
Já mám teď v nejbližší době nového to, že vyjde dvojka hitů na CD, které jsem nazpívala pro pořad Jsou hvězdy, které nehasnou. Je to ze všech možných hudebních období – slavné muzikálové i filmové melodie. Na to se moc těším, CD bude na světě do dvou týdnů. A čeká mě další krásná práce. Ale zatím to není oficiální, takže to neprozradím. Řeknu jen, že to bude krásné a bude to něco, co jsem si ještě nezkusila.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
DIVADLO
Dokumentární portrét Janžurka
Osobní, vtipný, dojemný a zcela otevřený film, který odhaluje nejdůležitější chvíle v profesním i soukromém ži celý článek
OPERA/ TANEC
Musica Florea uvede další premiéru díla Jana Zacha
V rámci cyklu MUSICA FLOREA BOHEMIA 2024 chystá náš přední orchestr Musica Florea premiéru koncertu Jan Zach: celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Vidět filmem
Vidět filmem (1/6) - Mistři kamery éry němé
Objevný příběh Jana Kříženeckého a jeho následovníků, kteří na celý článek