Scéna.cz 

Figarova svatba na jevišti Moravského divadla Olomouc

Na pátek 22. dubna 2005 připravilo Moravské divadlo Olomouc pro své diváky premiéru světoznámé Mozartovy opery Figarova svatba. Operu režijně nastudovala úspěšná mladá režisérka Karla Štaubertová-Sturm.
„Samotnou Figarovu svatbu dělám v podstatě potřetí,“ říká Karla Štaubertová. „Mám velkou radost, že jsem ji v Olomouci měla možnost udělat pravdivou. Na Figarově svatbě jsou nejdůležitější mezilidské vztahy, které mají až současné kontury. Domnívám se, že by byla škoda ji hrát jako nezávaznou rokokovou hříčku.“

Výtvarně inscenace sice vychází z 18. století, ale striktně se ho nedrží. Důraz je kladen zejména na charakterotvornost kostýmů. Opera bude uváděna v českém překladu Rudolfa Vonáska. Dirigentem představení bude Tomáš Hanák. V hlavních rolích se v pátek divákům představí Vladislav Zápražný v roli Hraběte, Lea Vítková jako Hraběnka, Elena Gazdíková coby Zuzanka a Ladislav Petrů v roli Figara.
Figarova svatba je komickou Mozartovou operou. Na dnešním jevišti mají sice místo, a to slavné místo, především opery, které po Figarově svatbě teprve následovaly: Don Giovanni, Cosi fan tutte, Kouzelná flétna a snad i Titus. Nesmíme však jeho předchozí jevištní díla ani v nejmenším podceňovat. Jednak jsou mezi nimi opery, které ještě můžete stále slyšet, např. Bastien a Bastienka, Divadelní ředitel, Zahradnice lásky, před lety v Olomouci úspěšně provedený a celostátně vysoce oceněný Idomeneo, ale i na své jevištní vzkříšení čekající opery Mitridate nebo Lucio Silla, vyznačující se sice zcela konvenčními librety, ale neuvěřitelně dokonalou hudbou 15-tiletého skladatele.
Látku pro Figarovu svatbu si zvolil Mozart sám. Našel ji v Beaumarchaisově stejnojmenné veselohře, která se necelé dva roky předtím dávala poprvé v Paříži a vzbudila pravou senzaci. Geniálním zhudebněním podtrhl Mozart celé vyznění Beaumarchaiseovy hry o sevillském lazebníku Figarovi. Z politické satiry se stala nesmírně vtipná společenská komedie, myšlenková průbojnost ovšem i zde z díla vyzařuje a každý současník jí porozuměl. Ve Figarově partu znějí ohlasy lidových melodií a objevuje se v něm nový burcující tón. Neobyčejná výraznost, nekonvenční novost a lidovost jeho hudby tvoří z Figarovy svatby vyvrcholení celého dlouhého vývoje komické opery.