Scéna.cz 

Liška Bystrouška a Svačinka generálů

Slovácké divadlo Uherské Hradiště v květnu představilo dvě inscenace ze svého reportáru v Praze. Ve středu 4. května 2005 uvedl soubor v rámci festivalu Dítě v Dlouhé inscenaci Liška Bystrouška v nastudování režiséra J.A. Pitínského a dále v rámci Přehlídky České divadlo 15. května 2005 inscenaci Svačinka generálů. Obě inscenace jsou sice tematicky rozdílné, z hlediska režijní práce mají společnou výraznou stylizaci. Diváci tak mohli porovnat rozmanitou práci souboru.
Režisér Pitínský vytvořil v případě Lišky Bystroušky jevištní nadčasové dílo. Skalní příznivci tohoto režiséra naleznou určité momenty, které je možné považovat za jeho rukopis, přesto dokázal oživit příběh zvířat a lidí v neobyčejně citlivé metafoře, které nechyběla detailní charakterová perokresba jednotlivých protagonistů. Zajímavostí bylo rovněž uvedení této inscenace v rámci festivalu Dítě v Dlouhé. Zde se souborem režisér Pitínský nastudoval mimo jiné inscenace Sestra úzkost a Undinu. S Liškou Bystrouškou jakoby se Pitínský opět na chvíli do Divadla v Dlouhé vrátil – taková nečekaná návštěva po letech, na kterou se ovšem nezapomíná.

Ke cti režiséra i celého inscenačního týmu mimo jiné patří symbolika zvířat a celého zvířecího světa v černých kostýmech. Realistické plyšové kůže a jiné napodobeniny by jednoznačně odváděly pozornost od vlastního příběhu – duše. Tento inscenační klíč v žádném případě neublížil čitelnosti. Zvířata byla bravurně zahraná pohybem a gesty – před diváky naprosto excelují Slepice a Kohout, Komár, Skokan, Vrabec, Datel, Divočák a Sova a další. Černá barva na kostýmech může mít dvojí záměr: buď evokuje časové umístění děje v noci anebo vyjadřuje skepsi zvířat na nespravedlností člověčího světa.
Herecké výkony podali všichni protagonisté stoprocentní. Představitelka titulní role Jitka Josková ztvárnila danou postavu Lišky Bystroušky naprosto věrohodně ve všech jejích polohách – radosti, strachu, zvídavosti a rozmrzelosti. Ve všech těchto rovinách byla v jejím případě na prvém místě ryzí čistota srdce. Žádné zvíře v sobě nemá nějaké člověčí předsudky a nenávist.
Inscenace Slováckého divadla Liška Bystrouška se bezesporu zařadí do zlatého fondu. Vedle bezesporu mistrovského režijního výkladu Pitínského k tomu jednoznačně přispívá sehranost a kvalita hereckého souboru. Bez těchto předpokladů by takto kvalitní inscenace jen sotva vznikla.

Druhá inscenace – Svačinka generálů z autorské dílny Borise Viana představuje příběh plný černého humoru, nadsázky, mystifikace a parodie. V české premiéře ji se souborem nastudoval režisér Zdeněk Dušek. Ten celou inscenaci podřídil přísné stylizaci (herci hráli na široká gesta), pohrál si se záměnou postav a představitelů (postavu Matky ztvárnil Božek Tomíček, sluhu Roberta Alexandra Vronská, předsedu vlády Plantina Irena Vacková, sekretářku Francinu Tomáš Šulaj, další generály Jitka Josková a Anna Slezáková-Míková). Díky tomu se divák dočkal netradičních hereckých kreací. Nutno podtrhnout, že všem hercům dané postavy sedly, prostě ušité na míru.
Titulní postavu generála Jamese Audubona Wilsona de la Petardiere-Frenouillou ztvárnil Josef Kubánik. Předvedl stárnoucího infantilního generála, který díky výchově matky Madame de la Petardiere se stal nejen mazánkem, ale i vyčůránkem. Dokáže bravurně manipulovat s jednotlivými protagonisty, ale ve skrytu duše není silný v kramflecích a rád by se své zodpovědnosti zbavil.
Inscenace Svačinka generálů sice apeluje proti válečné absurditě, ale v délce nastudování přísná stylizace i přes četné gagy a břitký humor začíná trochu unavovat. Což je nesmírná škoda - dobře načaté dílo trochu sklouzává do ztracena. Holt hrozí přejedení koláčky… Svačinka příliš dlouhá.