Scéna.cz 

Víra tipy 2. týden

Křesťanský magazín
Jan Vávra provází diváky krajinou Novohradských hor na obou stranách hranice. Představí je tak, jak je zná jen málokdo. Zaměří se na místa, která byla po staletí utvářena poutní tradicí a hlubokou vírou místních obyvatel. Režie B. Jetelina. V tomto dílu Křesťanského magazínu se podíváme do nádherného, ale polozapomenutého koutu Čech, který má dramatickou a pohnutou historii. Jde o Novohradské hory, původně velice kultivovanou krajinu, kudy putovali lidé, aby v některém z poutních míst došli uzdravení, poznání a smíření. V důsledku několikeré změny hranic ale z této země zmizela většina obyvatel. Z dříve důmyslně komponované krajiny je téměř nedotčená divočina. Navštívíme dávná poutní místa, jako je Dobrá Voda nebo Svatý kámen. Projdeme nádhernou přírodou po cestách, po kterých dříve putovali poutníci. Zastavíme se u opuštěných kapliček, kde odpočívali. Pohnutou historii tohoto kraje nám ozřejmí osudy původně jednoho města, nyní Českých Velenic a rakouského Gmündu. Naštěstí se ukazuje, že duchovní život dokáže hranice překonávat.
Vysílání: 14.1., 11.40 hod., ČT2
Opakování: 16.1., ČT2., 18.1., ČT2

Cesty víry: Církevní devadesátky 2/2
Devadesátá léta byla mimořádnou dobou i v církevním prostředí. V médiích duchovenstvo reprezentovali hrdinové, ale také tajní spolupracovníci StB. Církve se učily žít ve svobodě. To, jak se tehdy etablovaly, ovlivňuje jejich postavení dodnes (2023). Režie B. Jetelina. Mistr Jan Hus jako symbol rozdělení a postupného usmiřování církví, fenomén česko-německých vztahů a (ne)schopnost vyrovnat se s prorežimními kolaboranty z řad duchovních – to jsou hlavní okruhy, na které se zaměřuje druhý díl cyklu Církevní devadesátky. Římské sympozium v roce 1999 a slova papeže o tom, že Jan Hus patří mezi církevní reformátory, byly do jisté míry mezníkem ve vnímání kostnického mučedníka. Husova osobnost tak po dlouhých letech přestala církve rozdělovat, ale stala se spíše spojnicí. Svatojánské oslavy v roce 1993, kdy si katolíci připomínali 600 let od světcova umučení, nebo svatořečení Jana Sarkandera – to byly zatěžkávací zkoušky pro křehké ekumenické vztahy. Nakolik se církvím podařilo překonat historické křivdy a hledat společnou cestu? A které z církví naopak přiživovaly protikatolický osten, protože právě v tomto pojetí snadněji nacházely svou vlastní identitu? Na jedné straně masivní finanční a materiální pomoc od diecézí z tehdejší Spolkové republiky Německo a z Rakouska, na straně druhé strach, že si vysídlení Němci začnou nárokovat svůj zkonfiskovaný majetek a dojde k prolomení tzv. Benešových dekretů. To byly protichůdné emoce, které utvářely vztahy i v rámci církevních struktur, zejména pak v příhraničních oblastech. Díky tomu, že intenzita kontaktů mezi církevními institucemi zejména v Německu, v Rakousku a v Československu postupně rostla, začalo se zde hlasitěji mluvit o nutnosti vzájemného odpuštění a spolupráci. Církve v tomto smyslu pozitivně ovlivnily celospolečenské vnímání a přispěly ke konsolidaci vztahů zmíněných zemí.
Případ generálního sekretáře České biskupské konference Karla Simandla, o kterém později vyšlo najevo, že byl spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti a byl dokonce záměrně tzv. vysazen do Říma, aby zde infiltroval český katolický exil, symbolizuje bolestnou kapitolu tohoto období. Osudy hrdinů se tu mísí s příběhy lidí, kteří sice podlehli tlaku komunistů, ale hořce toho celý život litovali, ale také s několika extrémními případy bývalých agentů, kteří po roce 1989 působili dál na významných církevních postech. I to je součást stále nedopsané kapitoly vlastního historického vnímání církví, která do jisté míry ovlivňuje i jejich současné osudy.
Vysílání: 14.1., 12.10 hod., ČT2
Opakování: 15.1., ČT2., 16.1., ČT2