Scéna.cz 

Absolvent Studia Dva

Studio Dva pro letošní léto připravilo lákavý titul, který má předpoklady přitáhnout nejrůznější generace publika – adaptaci slavného filmu Absolvent (The Graduate). Podle románu Charlese Webba a filmového scénáře Caldera Willinghama a Bucka Henryho napsal divadelní hru Terry Johnson a do češtiny přeložil Pavel Dominik. Je pravda, že svět se od 70. let značně posunul, a mnohé z dobových souvislostí tedy nelze přivolat zpět. Obraz spotřební společnosti Ameriky 60. let, kterou symbolizuje střední a starší generace, a pro níž se mladý hrdina Benjamin bouří, se objevuje v trochu jiných souvislostech. Půjdeme-li po časové logice, dnešní střední generace jsou právě zestárlí rebelové 60. let. Někdejší bouřliváci zestárli – a jsou vůči svým dětem mnohem tolerantnější než byla generace předchozí. Zkrátka mladí i starší už dnes myslí jinak, a taky jejich vzájemné vztahy jsou poněkud odlišné. Alternativní přístup k životu jde napříč generacemi, a není věkově přísně vyhraněn. A tak i příběh ze 60.let je třeba pojmout trochu jinak. Je to vlastně nekonečný příběh – ideály, hledání svého místa v životě, vzbouření proti establishmentu a pohodlnému životu a nakonec smíření...(nebo rezignace?)

Ale základní příběh zůstává nadčasový. Mladý absolvent - premiant po ukončení školy tápe a neví, co se životem. Na jedné straně rád využívá výhod své rodiny, ale chtěl by něco sám. Obsazení Kryštofa Hádka, který se na počátku představuje v „slušivém“ potapěčském oblečku, je v tomto směru přesné. Hraje tu jeho nevinný obličej, i menší vzrůst, citlivá schopnost rozlišit rovinu hodného chlapce a zároveň nesnesitelného dorostence, který má „úlety“. Jeho vrstevnice Elaine – Monika Zoubková - má sice skvělé zásady a pozitivní myšlení, ale v podstatě je to „buchta“, která miluje a nenávidí svou matku. A tak tu máme usedlé rodiče, kteří pohřbili své mladistvé naděje, a tak nějak si hoví v lenosti svých jistot (bodří úspěšní tatíci, kteří sem tam zaslechnout „stříbrný vítr“) - Jaroslav Satoranský a Petr Křiváček, ustaraná nic nechápající mamina Gabriely Vránové a „crazy“ dáma - paní Robinsonová Ivany Chýlkové na straně jedné, a bouřící se, poněkud rozpačité mládí.

Je trochu škoda, že ze hry vypadla Vilma Cibulková - nemohu se zbavit dojmu, že by její pojetí bylo více sexy, a tedy zahrálo i jiné valéry možného vztahu s mladým Benjaminem. Ivana Chýlková stylizuje svou paní Robinsonovou spíš do humorné pózy. V podstatě je to pragmatická panička, která si chce jen užít (a někdy jí to ani moc nebaví – hlavně aby nebyla nuda!). Vzájemný vztah s Benjaminem je tedy dán i fyziognomií postav – vysoká Chýlková je skutečně „velkou“ partnerkou pro malého Hádka. A tak jejich vztah je motivován pragmaticky – on si to chce prostě technicky vyzkoušet a v podstatě to nemá vnitřní obsah. Touží po tom povídat si – ještě spíše, chce být slyšen (a kdo ne?).

Máme tedy jasnou strukturu – mladí krásní jsou seriozní, a chtějí cosi od života, dospělí jsou omrzelí pragmatici, stylizovaní chvílemi do „postaviček“ Tato volba sice přináší spoustu humorných momentů, a je lehkou komedií, ale tak trochu chybí hlubší vnitřní obsah. Ta podstata života by se měla objevit v dialogu dvou mladých – ale právě tady cítíme určitou frázovitost. Chvílemi jsou roztomilí, chvílemi na zabití, chvílemi je tu náznak toho, že za pár let budou stejní jako ti, kterým se protiví.
Zpestření písničkami alá 60.léta s hudbou Davida Krause a texty režiséra Patrika Hartla některé diváky potěší, jiné odradí. Alespoň pro mě však to bylo příjemné zpestření. Pavel Batěk jako zpěvák a zároveň průvodce večerem (hraje všechny menší role – psychiatra, číšníka, dveřníka apod.) odvedl slušnou práci.

Inscenace režiséra Patrika Hartla je tedy ve výsledku takové příjemné retro, příběh vhodný pro letní relaxaci.

Terry Johnson Absolvent
Režie Patrik Hartl, scéna Jaroslav Bönisch, kostýmy Kamila Polívková, hudba David Kraus, texty písní Patrik Hartl.
Studio Dva ve Švandově divadle 16. června 2005