Scéna.cz 

Hippie-retro v postmoderních časech

Komorní prostor A Studia Rubín přímo láká k netradičním projektům. Jedním takovým je inscenace Kennydyho dětí amerického dramatika Roberta Patricka, kterou v prostředí zdejšího baru hraje skupina mladých herců pod vedením ruského režiséra (a herce) Alexandra Minajeva. Je samozřejmé, že v dnešní době už přece jen téma generace Kennedyho „pohrobků“ trochu opršelé, ale postmoderní doba ráda vyhrabává tahle stará témata, a inscenuje je s využitím ikon a symbolů, které nám z té doby zůstaly.
Většina z diváků, kteří mají alespoň jakés takés ponětí o kulturní symbolice 60. let (tedy především období hippies a následující války ve Vietnamu) ocení image herečky s ostře namalovaným srdíčkem rtů pózující na baru v rozevlátých šatech alá Marylin Monroe či zdobně korálkový marjánkou posvěcený image zpěvaček prostestsongů, kotlety a třpytky božského Elvise, stejně jako kabaretiéra „Strýčka Sama“ či smějícího se Mickey Mouse. To jsou obrázky, které si zapamatujete.

Nakolik vás zaujmou jednotlivé příběhy hrdinů, jejichž kopie dodnes (v trochu starším vydání) bloudí nejen po Americe, ale někdy je potkáváme i v Praze, záleží jen na vás. Kouzlo představení spočívá v tom, že jsme jaksi více „in“ než v obvyklém divadelním prostoru. Diváci jsou rozesazeni po celé délce místnosti a mají tedy různé úhly pohledu na prostor, v němž se pohybují protagonisté. Na první pohled je zjevné, že duší každého představení je stále přítomný režisér, který sice nedokonalou češtinou, ale o to s větší vervou, diriguje a rytmizuje představení – Alexandr Minajev. Původní hudbu a texty k projektu vytvořil Zdeněk Král, který částečně i zpívá, ale především celé představení provází živou muzikou (mimochodem – spíše pro radost sobě a spřízněným duším – vydal ve vlastní produkci CD písniček k představení).
Pokud jde o jednotlivé herce a herečky, každý z nich má silná slabá místa. Ti, kdo lépe zpívají, trochu pokulhávají herecky, a naopak. Když listuji pamětí, spíše než celek mi utkvěly v paměti obrazy, jako by záblesky charakterizující image jednotlivých herců. V okamžiku, kdy se rozhodnete některého z nich odsunout na okraj pozornosti, udělá najednou nějaké zajímavé gesto či vyhraje drobnou, ale působivou etudku.

Pokud bychom uvažovali o aktuálnosti kusu, pro určitou vrstvu lidí je téma samozřejmě aktuální i dnes. Poslouchají stejné písničky, chodí podobně oblečení, mají stále podobné touhy odejít ze světa, najít kontakt a pochopení, vykřičet se ze svých bolestí, upít se či ufetovat k smrti. Stejně tak existují i dnes šmíráčtí kabaretiéři. Protože, jak víme, the show must go on... a šašků je stále potřeba. Vše se tedy opakuje, jakési deja vu starých časů, jen v jiném rytmu, v trochu jiné formě. Chcete-li se tedy ponořit do světa ikon a idolů 60.let, se lidmi v Rubínu je to docela příjemně prožitý čas.

Robert Patrick Kennedyho děti
Překlad Martin Hilský, režie Alexandr Minajev, scéna Petra Krčková, Alexandr Minajev, kostýmy Petra Krčková, hudba Zdeněk Král, produkce Bára Ripplová
Hrají: Tomáš Valík, Kryštof Rímský, Erika Deutschová, Ivana Milbachová, Petra Špindlerová, Alexandr Minajev a Zdeněk Král.
A Studio Rubín premiéra 29. září 2005.