Scéna.cz 

Hra na pravdu v Činoherním klubu

Režisér Martin Čičvák zve diváky do Činoherního klubu na Rodinnou slavnost. Příprava slavnosti probíhá již před začátkem představení, na jevišti je prostřený velký stůl, sjíždějí se hosté – členové početné rodiny. Záminkou jejich setkání je oslava šedesátin hlavy rodiny.
Divák se v úvodu seznamuje s celou rodinou magnáta Helgeho, manželkou, třemi dětmi, jeho bratrem a rodiči, s jejich partnery - a nechybí ani sloužící. Režisér velmi jemně rozehrává jednotlivé figury – tu nechá vyniknout primitivnosti syna Michaela, tu smutku a utrpení dcery Heleny. Odkrývá citlivost třetího potomka Christiána. Ostatní dotvářejí rodinnou pohodu zejména svou bohorovností, stařeckou demencí či v případě jeho manželky Elsy oddaností.
Magnát Helge otevírá celou hru. Nahlížíme do jeho soukromí, strojí se a připravuje si svou slavnostní řeč. V textu je zdůrazňované slovo výjimečnost a výjimečný… Skutečně zajímavý vstup, jehož obludnost zjistíme až později.

Režisér Martin Čičvák dokonale okořenil psychologii jednotlivých postav. Následná obvinění a přiznání kontrastují s výrazem jednotlivých účastníků oslavy. Diváka až mrazí z jejich postojů. Jako by se nechumelilo, zábava pokračuje v družném hovoru, popíjí se, dědeček říká stále stejný vtip…
Dle rodinné tradice se v úvodu oslavy ujímá slavnostního přípitku syn Christián. Ten dává otci vybrat, zda chce proslov na zeleném nebo žlutém papíře. Otec symbolicky volí zelenou a tím pádem otevírá stavidlo nezadržitelného vodopádu obvinění.
Christian vypráví o tom, jak si se svou sestrou dvojčetem v domě hráli, jaké dělali nezbednosti a nezapomene zdůraznit tatínkův smysl pro čistotu. Až … Odhalí otcovu zrůdnou podobu – Helge po celé dětství oba sourozence pohlavně zneužíval. Papinův hrnec se roztrhne, ale společnost na slavnosti zůstává chladná.

Herecký výkon Matěje Dadáka, který ztvárnil Christiána, se dere nesmírně pod kůži. Největším ostnem je jeho klid, ztišení hlasu a dětská naivita ve tváři. Vystihuje přesnou míru, s jakou asi přijímá dítě ono zmíněné otcovo počínání, s důvěrou a oddaností. Rodič vás přeci učí, jak použít kartáček na zuby, jak stolovat, učí vás mluvit a chodit. Tedy i ono cosi, jak později v dospívání poznáte, že bylo špatné až doslova obludné, vnímáte jako součást tradice, jako hru. A to je to hrůzostrašné. To je ten důvod, proč je dané téma v mnohých rodinách tabu.

Podobné plastické ztvárnění postavy předvedl i Juraj Kukura, představitel oslavence Helgeho - výjimečného lva v celé rodině, magnáta, který ctí morálku a je příkladem v chování všem. Kukura nesklouzává do šablonovitého podání despoty, ale otce, který má zájem o své děti a o svou manželku.

Společnost přechází Christiánovu řeč, vždyť je to přeci jen ten kluk, který byl umístěný do sanatoria. Christián svá obvinění stupňuje. Oslava se blíží ke konci.
Druhý den se hosté scházejí na snídani. Služebnictvo odklízí pozůstatky oslavy. Přicházejí manželé Helge a Elsa. Usedají ke stolu. Společnost zastavuje hovor. Helze je vyzván, aby odešel. Právě v tento okamžik nastává celkové očištění všech. Oddaně milující manželka Elsa (Lenka Skopalová) zůstává sedět. Helge odchází sám, Else nechytá jeho nabízenou ruku. Konečně našla odvahu zůstat se svými dětmi. A také je chránit.

Thomas Vinterberg, Mogens Rukov Rodinná slavnost
Překlad František Fröhlich; režie Martin Čičvák; dramaturgie Martin Kubran; scéna Tomáš Ciller; kostýmy Marija Havran.
Hrají: Helge (Juraj Kukura); Christian (Matěj Dadák); Mette (Lada Jelínková, Eva Novotná); Michael (Milan Mikulčík, Petr Bláha); Helena (Barbora Kodetová); Pia (Anna Bendová, Jitka Ježková); Else (Lenka Skopalová); Michelle (Antonie Talacková); Babička (Viola Zinková); Dědeček (Jiří Zahajský); Strýček Leif (Hanuš Bor); Helmut (Pavel Kikinčuk); Kim (Otmar Brancuzský); Gbatokai (Paul American); Lars (Michal Slaný, Jaromír Nosek).
Premiéra 30. ledna 2006, Činoherní klub Praha.