Scéna.cz 

Nikolaj Koljada: Slepice

Švandovo divadlo od března uvádí na svém repertoáru na scéně Studia inscenaci Nikolaje Kolajdy Slepice. Hra je datována z listopadu 1989. Někdy bývá ve hře spatřována paralela k Rackovi od A. P. Čechova (podobnost jmen Nonna a Nina, ale i „slepice“ a „racka“). Ovšem po alespoň občasné vznešenosti tu není ani stopy, dokonce ani odjezdy či změny nejsou tak definitivní a konečně i samotná sebevražda či snaha se svým životem něco udělat je natolik marná, že se nedaří, ale možná o ni ani není tak usilováno.
Od autora je Slepice označena za komedii. S tím by se dalo ovšem polemizovat. Základní zápletka sice připomíná téměř tradiční komediální námět, ale právě díky podivné deziluzi, kterou postavy v brzkých ranních hodinách zažívají, získává hra spíše tragikomický rozměr. V některých okamžicích ji lze označit za grotesku, tak jak je chápána v ruském kontextu (tzn. vycházející přísně ze života, ovšem stupňující reálný život až k téměř šílené absurditě).

Hra Slepice v sobě mimo jiné skrývá nezaměnitelnou atmosféru. I proto byl k režii přizván člověk, který prostředí Ruska, ruského oblastního divadla velmi dobře zná. Stejně tak však zná i české divadelní prostředí – Sergej Fedotov. Se souborem Švandova divadla pracuje poprvé. Překlad Gabriela Palyová, výprava Adam Pitra a dramaturgie Martina Kinská. Hrají Klára Cibulková (ALLA), Kristýna Frejová (DIANA), Eva Leimbergerová (NONNA), Milan Kačmarčík (FJODOR) a Robert Jašków (VASILIJ).
„Nikolaj Koljada… To je člověk, který mě velmi zajímá. Já sám mám taky rád experiment a takové všelijaké podivnosti a taky hrozně rád riskuju… Když jsem v Čechách dělal svoji první inscenaci – Revizora, tak jsem taky hodně riskoval, protože jsem vůbec neznal soubor, herce, českou mentalitu. To byl hodně náročný úkol. A to mě zajímá – čím víc je úkol náročnější, tím víc mě zajímá… To je „ruský člověk“, ruská ruletka… čím vyšší nároky, tím víc se člověk může naučit, dokázat. Většina herců chce v sobě odkrýt právě tyhle nové možnosti, podvědomí… ale taky znám herce, kteří se už toho bojí… Vždy je to vnitřní boj – jestli hledat, odkrýt něco úplně nového, přinést věci, které jsem ještě nikdy „necítil“, nebo jestli to udělat tak, jak to umím, v čem jsem si jistý…,“ uvedl režisér Sergej Fedotov.
Další reprízy 20. května, 2. a 14. června 2006 ve Studiu Švandova divadla.