Scéna.cz 

Divadlo Pod Palmovkou: Ostře sledované vlaky

Je to téměř čtvrtstoletí – v roce 1982 – kdy se na scéně divadla S.K.Neumanna objevily Hrabalovy Ostře sledované vlaky. Měly velký úspěch a tedy více než 100 repríz. V těchto dnech se do divadla Pod Palmovkou Ostře sledované vlaky vrátily v režii Milana Schejbala. Adaptace Hrabalova textu Václavem Nývltem není bez problémů – hrabalovský jazyk a způsob vyprávění má blíže k filmu, a scénická podoba hercům přináší nejednu past. A navíc – neubráníme se srovnávání s proslaveným Menzelovým filmem. To znamená, že bezděčně kontrolujeme, zda nechybí situace, které film proslavily. Z tohoto hlediska nebudete zklamáni. Je tu zachyceno razítkování zadečku, dvojmo prolomená pohovka pana přednosty i ládování husího krku paní přednostovou.

Scéna (Kateřina Baranowská) je členěna na prostor nádraží s velkým semaforem v balkonové části hlediště, kde se odehrává závěrečný nejdramatičtější moment představení, na prostor za dveřmi – jednak kanceláře výpravčího, jednak místnosti s pohovkou. Po schodišti se dostaneme nejen do mezipatra, bytu přednostových a také na půdu, kde pan přednosta krmí své milované holuby. Neprobíhají tedy přestavby, nicméně, rychlé – střihové - střídání osvětelní, které dokumentuje přechod z venku dovnitř chvílemi působí trochu rušivě a po čase až fádně.
Pokud jde o herecké obsazení, velkou příležitost zde dostal Ondřej Kavan v roli eléva Miloše Hrmy, jehož největším problémem je touha po ztrátě panictví. Kavan se ujal zakomplexovaného mladíčka s velkou vervou, dokáže být roztomile plachý, neokázalý, ale v pravou chvíli i jemně patetický. Působivá je scéna jeho zoufalého činu, kdy si ve vaně v hodinovém hotýlku podřezává žíly. Hostující Oldřich Vízner jako protřelý výpravčí Hubička má rovněž své kouzlo, stejně tak jako přednosta stanice s uniformou zadělanou od holubího trusu v interpretaci René Přibila i jeho dobrosrdečná, jemně komická žena Jaroslavy Obermaierové. Elegantní slizounský rada Zednicek Miloše Kopečného vnáší do pohodově líné atmosféry malého nádražíčka latentní hrozivost válečného nebezpečí.
Přes dobré herecký výkony ovšem výsledný tvar působí poněkud rozpačitě. Přesto, že střih střídá střih až v klipovém tempu, máme pocit, že se příběh chvílemi až nepřiměřeně loudá. Na první pohled je tedy vše v pořádku, všechny fóry jsou vyřčeny, všechny situace odehrány, ale chybí tomu napětí. Inscenace je ovšem dobře vypracovaná, a tak doufejme, že reprízování kusu dodá potřebný švih.