Mnichovská operní sezona začala
autor: Z webu
Zatímco v budově Národního divadla, ve které hraje soubor Bavorské státní opery, pořád probíhá hudební festival instrumentální hudby, Státní divadlo uvedlo 15. 10. 2006 svou první premiéru – operu Die lustigen Weiber von Windsor německého romantického skladatele Otto Nicolaie. Dílko je dnes hráno především v Německu, kde je po zásluze ceněno pro zdařilé a svébytné spojení italské a německé zpěvnosti, hlásicí se hodně k Mozartovi. Formou jde o zvláštní singspiel podobný Lortzingovi či Flotowovi, pro který se v Německu ujal termín Spieloper. V roce 2006 se dostává na scénu v poněkud upraveném libretu – do mluvených dialogů zasáhla režisérka Julia Riegel, odstranila notnou dávku biedermaierové sentimentality, přidala více Shakespeara (v hezky staromódním překladu Schlegelově a Tieckově) a hodně tak libretu pomohla. Podobně jako libreto i samotná inscenace hodně pracovala s různými intertextovými odkazy a vytvářela tak trochu shakespearovskou křížovku. Na jevišti se objevily např. citáty z Othella, Rome a Julie, Jindřicha IV. a pod.
Výchozím bodem režisérčiny koncepce je alžbětinské jeviště, na kterém se hraje Sen noci svatojánské, přičemž tato hra je přerušena ženami, jenž vtrhly na jeviště a rozhodly se samy královně sehrát novou komedii. Jistě zde nejde o historické reálie, vše je spíše naznačeno ve vtipné zkratce. Bohužel jsem měl pocit, že silné a stále velmi aktuální téma ženské emancipace, které bylo naznačeno v úvodu inscenace, bylo postupně opuštěno směrem k pouhé zábavě, která dokonce stavěla na mnoha sociálních klišé směrem (k povolání herce, k postavení ženy), která bych od režisérky – ženy nečekal. Upřímně ale musím přiznat, že to bylo perfektně připravené komické divadlo se spoustou živé crazy komiky (karnevalová travestie jako princip) a přirozeného projevu. Absolutní lekcí pro kohokoliv z našich zeměpisných šířek je herecká připravenost zdejších sólistů i zboru! Nenucené herectví v mluvených pasážích nedávalo tušit, že před divákem hrají operní zpěváci, kteří by bezpochyby zvládli i činoherní inscenaci.
Hudebně byla inscenace připravena s pečlivou profesionalitou dirigenta Adriana Müllera, ačkoli forte znělo pod jeho taktovkou příliš nesehraně. Nejvíc se zaskvěl místní sbor, který se předvedl na úrovni špičkového tělesa (sbormistr Hans-Joachim Willrich). Sólisté podali spíše průměrný výkon – poté, co nabyla sebejistoty, vynikla zejména Elaine Ortiz Arandesová coby paní Fordová. Velmi lyrickým a čistým pojetím vzbudila více pozornosti Thérèse Wincentová coby Ann Pageová. Z průměru se konečně vymknul také Falstaff Jörga Simona. Sečteno a podtrženo – dobrý příklad jak dělat komickou operu, pokud se režisérka, jejíž pouhou druhou režií byly Veselé paničky, bude dále vyvíjet, můžeme se s ní brzo setkat i ve významnějších domech.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
DIVADLO
Slovácké divadlo spouští nový projekt Plusko
Slovácké divadlo vstupuje do své 79. sezony novým projektem s názvem Plusko. Vznikne tak platforma pro progra celý článek
HUDBA
Saxofonistka Nubya Garcia vydává album Odyssey
Nekompromisní londýnská saxofonistka Nubya Garcia vydává na značce Concord Jazz nové album nazvané Odyssey. Na celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 41. týden
Deset století architektury: Olomoucké kašny
Pozoruhodný soubor barokních fontán na olomouckých náměstích pů celý článek